Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3050/2015

29 Cdo 3050/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce CACTON LIMITED, se sídlem 5th floor 86 Jermyn Street, London, SW1Y 6 A W, reg. č. 06654819, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem, se sídlem v Hodoníně, Lipová alej 3205/6, PSČ 695 01, proti žalované M. D., zastoupené JUDr. Janem Hejdou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, PSČ 434 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2013, č. j. -48, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. září 2013, č. j. -48, k odvolání žalované potvrdil usnesení ze dne 30. května 2013, č. j. -37, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žádost žalované o ustanovení zástupce.

Odvolací soud – cituje ustanovení , a , (dále jen „ “) a vycházeje z obsahu spisu − ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaná neprokázala „splnění předpokladů pro byť částečné osvobození od soudních poplatků“.

Proti tomuto usnesení podala žalovaná vlastnoručně sepsané dovolání, v němž uvedla, že nemá žádný majetek; současně zaslala y potvrzující, jaký důchod a v jaké výši pobírá, jakož i y osvědčující její dluhy u označených věřitelů.

Usnesením ze dne 2. června 2015, č. j. -77, Nejvyšší soud ustanovil žalované pro dovolací řízení zástupce − JUDr. Jana Hejdu, Ph.D., advokáta, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, PSČ 434 01.

Žalovaná, prostřednictvím ustanoveného zástupce, podala (včas) dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. září 2013, spatřujíc důvod jeho přípustnosti v tom, že „by věc měla být po právní stránce posouzena jinak“, a namítajíc, že její majetkové poměry odůvodňují, aby jí byl (pro řízení o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. prosince 2012, č. j. -22) ustanoven zástupce.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první

Podle ustanovení je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 4/2014“.

V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. nebo v usnesení ze dne 25. srpna 2014, sen. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že:

„Dovolací námitka, že ‚vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak’, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu , ani v režimu

Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že ‚dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak’, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“.

K tomu srov. ostatně též v judikatuře Ústavního soudu usnesení ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 24. června 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. a usnesení ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. .

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna 2015

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu