Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 705/2015

29 Cdo 705/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) VALE obchodní společnost s. r. o., se sídlem v Mladé Boleslavi, 17. listopadu 1333, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby 25 00 46 62, 2) B. M., a 3) Ing. L. M., zastoupené JUDr. Miroslavem Borovcem, advokátem, se sídlem v Dobrovicích, Sládečkova 446, PSČ 294 41, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání třetí žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2014, č. j. -170, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. října 2014, č. j. -170, k odvolání třetí žalované potvrdil rozsudek ze dne 10. března 2014, č. j. -145, jímž Krajský soud v Praze ponechal vůči třetí žalované v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 23. září 2009, č. j. -7, kterým uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 691.293,- Kč s 6% úrokem od 1. srpna 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu 2.304,- Kč a náklady řízení ve výši 27.740,- Kč.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a ztotožnil se s jeho závěrem, že směnka, o jejímž zaplacení soud prvního stupně rozhodl směnečným platebním rozkazem (dále jen „sporná směnka“), je platnou vlastní směnkou, kterou třetí žalovaná podepsala „per aval“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala třetí žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení , (dále jen „ “), namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Nesprávnost právního posouzení věci dovolatelka spatřuje „v nesprávném hodnocení provedených důkazů“ ve vztahu k pravosti podpisu třetí žalované na sporné směnce. Vada řízení pak dle dovolatelky spočívá v tom, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, podle něhož třetí žalovaná „převzala závazek“ ze sporné směnky, přičemž odvolací soud odmítl provést důkazy navrhované dovolatelkou k vyvrácení tohoto „nesprávného skutkového zjištění“.

Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné a rozhodnutí odvolacího soudu za souladné s judikaturou.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání třetí žalované Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první

Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - ) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. a ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , ze dne 24. června 2014, sp. zn. a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. ).

Z obsahu dovolání je přitom zjevné, že dovolatelka (nesprávně) vycházela – jde-li o náležitosti dovolání − z ve znění účinném do 31. prosince 2012, v důsledku čehož v dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení a ).

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší doplňuje, že dovolatelka, byť formálně namítá nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – uplatňuje jednak dovolací důvod podle ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá, jednak zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které − se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu)

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř, když dovolání třetí žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 30. ledna 2015), která podle ustanovení bodu 6, a 2 a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty 693.597,- Kč) částku 11.100,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( advokátního tarifu) a s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ) celkem činí 13.794,- Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 12. srpna 2015

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu