Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2028/2015

29 Cdo 2028/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce VERITAX s. r. o., se sídlem v Dobrušce, Pulice 19, PSČ 518 01, identifikační číslo osoby 60932945, zastoupeného JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1936/19, PSČ 602 00, proti žalovanému INSOLV, v. o. s., se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Rumunská 1798/1, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 28398483, jako insolvenčnímu správci dlužníka PLASTCOM, akciová společnost, identifikační číslo osoby 563188, zastoupenému Mgr. Ing. Jakubem Antošem, advokátem, se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Washingtonova 1599/17, PSČ 110 00, o zaplacení 36 571,20 Kč s příslušenstvím a 36 300 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2014, č. j. -143, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 28. března 2014, č. j. -108, jímž Obvodního soudu pro Prahu 1 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 36 571,20 Kč, s blíže specifikovanými úroky z prodlení, a částky 36 300 Kč a uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 31 363,20 Kč a státu nahradit náklady ve výši 2 267 Kč. Současně odvolací soud uložil žalobci zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 10 454 Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení , (dále jen „ “), a uváděje, že napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč (72 871,20 Kč) a že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva [výkladu ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )], která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení není dovolání přípustné podle ustanovení proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 9, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. září 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2000, pod číslem 55, usnesení Nejvyšší soudu ze dne 24. března 2005, sp. zn. , důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. , jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. .

O takovou situaci jde i v poměrech projednávané věci, když žalobce se po žalovaném domáhal peněžitého plnění v částce 36 571,20 Kč z titulu nezaplacených účetních služeb a v částce 36 300 Kč z titulu smluvní pokuty. Jde tedy ve smyslu výše označené konstantní judikatury o samostatné nároky s odlišným skutkovým základem, přestože o nich soudy nižších stupňů rozhodly jedním výrokem. Okolnost, že součet požadovaných plnění přesahuje částku 50 000 Kč, je bez významu.

K tomu, že smluvní pokuta je samostatným nárokem (odlišným od uplatněné ceny za účetní služby), srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 101/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rovněž v části, ve které směřuje proti nákladovým výrokům, je dovolání – krom toho, že trpí vadou, neboť ve vztahu k těmto výrokům žalobce neuvádí žádnou argumentaci – objektivně nepřípustné ( ). I těmito výroky totiž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Shora řečenému odpovídá i přiléhavé poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání v této věci.

Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalobce podle ustanovení jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věty první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2015

Mgr. Milan P o l á š e k

předseda senátu