Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1383/2015

21 Cdo 1383/2015

U S N E S E N Í

K. M.,

B. V.

, zastoupenému JUDr. Jiřím Duchoněm, advokátem se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka č. 293, o určení neúčinnosti darovacích smluv, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2014, č. j. -149, ve znění usnesení ze dne 23. října 2014, č. j. -151, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2014, č. j. -149, ve znění usnesení ze dne 23. 10. 2014, č. j. -151, neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení [podle ustálené judikatury dovolacího soudu může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle jeho mínění splněn, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 116/2014 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.

Ostatně, dovolání žalobce není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce vázanosti soudu formulací žalobního petitu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 152/2003 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 6/2007 v časopise Soudní rozhledy, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2008, sp. zn. ; k otázce, zda jde o potvrzující nebo o měnící rozhodnutí odvolacího soudu a s tím související formulace výroku rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu ustanovení a , srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1998, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dovolatel – jak je zřejmé z obsahu dovolání - mylně vychází z již zrušené právní úpravy přípustnosti dovolání účinné do 31. 12. 2012,

kde byla přípustnost dovolání podle ustanovení (ve znění účinném do 31. 12. 2012) založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozhodnutí odvolacího soudu s rozhodnutím soudu prvního stupně].

Závěr o přípustnosti dovolání podle nemohla založit ani námitka dovolatele, že „odvolací soud v rozporu s ustanovením překročil meze, ve kterých se žalovaný jako odvolatel domáhal přezkoumání rozhodnutí“, neboť okolnost, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně nad rámec odvolání žalovaného ( ), není dovolacím důvodem podle ustanovení , ale může představovat jen tzv. jinou vadu řízení

ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3

(srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 1994, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 68/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 46/2000 v časopise Soudní judikatura, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2001, sp. zn. ); k takové vadě může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé - pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše - naplněn není.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. srpna 2015

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu