Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2455/2015

33 Cdo 2455/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce J. Č., zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami III, Na Flusárně 168, proti žalované M. Č., zastoupené JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, o zaplacení 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2014, č. j. -147, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 6. května 2014, č. j. -110, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 60.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. prosince 2014, č. j. -147, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 , dále jen „ “), přípustné.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl pro nepřípustnost. Zdůraznila, že žalobce v dovolání nevylíčil podmínky přípustnosti ve smyslu ustanovení a jeho dovolací námitky směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, resp. proti způsobu hodnocení důkazů.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle , v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. ).

Předmětné dovolání shora uvedený postulát nesplňuje, neboť žalobce jeho přípustnost zdůvodnil pouze částečnou citací ustanovení , aniž přitom specifikoval, jaká otázka hmotného nebo procesního práva, na níž by záviselo dovoláním napadené rozhodnutí, podle něho nebyla dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena.

Nad rámec řečeného je namístě uvést, že žalobce v dovolání ani neuplatnil jediný přípustný dovolací důvod uvedený v , neboť jeho dovolací námitky ve skutečnosti nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž soudům je vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr, že se žalované podařilo vyvrátit právní domněnku existence závazku z titulu půjčky. Žalobce nadále prosazuje, že tvrzení žalované byla nepravdivá, a zdůrazňuje, že žalovaná nepředložila žádný důkaz, jímž by prokázala, že mu (majiteli obhospodařovaných pozemků) dne 23. 3. 2011 předala peníze z dotací, které jí byly vypláceny coby ekologicky hospodařícímu zemědělci. Vytýká odvolacímu soudu, že považoval za věrohodnou výpověď svědka E. L., přestože jde o syna žalované (a lze tudíž předpokládat jeho zájem na výsledku řízení), a že nevzal dostatečně v úvahu textové zprávy, z nichž vyplývá, že žalovaná s ním v minulosti jednala o prominutí dluhu a jeho vyrovnání. Oproti odvolacímu soudu pak prosazuje názor, že u z 23. 3. 2011 obsahující uznání dluhu prokázal existenci půjčky, resp. že žalovaná v řízení neprokázala své obranné tvrzení, že účastníci žádnou smlouvu o půjčce neuzavřeli. Má tudíž za to, že zůstala zachována právní domněnka existence dluhu. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu však není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Sluší se uvést, že závěry, které Nejvyšší soud přijal v rozhodnutích ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. , ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. , ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. , a ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. ) k otázce uznání dluhu a jím založené (vyvratitelné) právní domněnky existence uznaného závazku, nelze na daný případ - jak je v dovolání prosazováno - použít, neboť žalobce veškerou s nimi spojenou argumentaci zakládá na vlastní skutkové verzi, že žalovaná svou obranu založila toliko na popření existence uznané půjčky, které samo o sobě není způsobilé vyvrátit domněnku existence závazku. Tvrdí doslova, že „kladné řešení otázky, zda účastník unesl důkazní břemeno, nemůže být založeno na pouhém popření skutečnosti, o které platí vyvratitelná domněnka“. Soudy obou stupňů však v posuzované věci vycházely z toho, že důkazy, které žalovaná v řízení předložila, se navzájem logicky podporovaly a doplňovaly a žalované se jimi podařilo prokázat, že mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy o půjčce, ani k reálnému předání peněz žalované.

Přestože žalobce v dovolání výslovně uvedl, že jím brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, žádné konkrétní výhrady proti nákladovým výrokům v dovolání neuplatnil.

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.

V Brně dne 5. srpna 2015

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu