Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1275/2015

29 Cdo 1275/2015

U S N E S E N Í

Citibank Europe plc.

1)

Collector Company s. r. o.

, se sídlem v Brně, Cornovova 729/10, PSČ 618 00, identifikační číslo osoby 27661784,

2) A. M.

, a

3) Ing. O. M.

, oběma zastoupeným Mgr. Vítězslavem Jírou, advokátem, se sídlem v Brně, Rooseveltova 564/6, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2014, č. j. -168, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 10. července 2014, č. j. -159, v části, v níž Městský soud v Praze podle ustanovení , o soudních poplatcích, zastavil řízení o odvolání druhé žalované proti rozsudku téhož soudu ze dne 20. listopadu 2012, č. j. -89.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , (dále jen „ “), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 12. února 2014, sp. zn. , ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. a ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. .

V posuzované věci dovolatelka k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedla, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“.

Má-li však být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Takové údaje se ovšem z dovolání (posuzovaného potud z obsahového hlediska) nepodávají, když dovolatelka v něm nevymezuje žádnou konkrétní otázku „hmotného práva“, jejímž řešením by se měl Nejvyšší soud zabývat, ani blíže neoznačuje judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, popř. jež by přistupovala k řešení konkrétní (dovolatelkou vymezené a pro rozhodnutí ve věci významné) otázky rozdílně.

Nad rámec shora uvedeného a bez jakéhokoliv vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud poznamenává, že argumentace dovolatelky (jejímž prostřednictvím polemizuje se správností závěru soudů nižších stupňů o tom, že soudní poplatek za řízení před odvolacím soudem nezaplatila) zjevně pomíjí, že podle ustanovení zákona o soudních poplatcích postupují soudy při správě placení poplatků podle , daňového řádu (nestanoví-li zákon o soudních poplatcích jinak). Potud srov. zejména ustanovení až 165 daňového řádu. V situaci, kdy třetí žalovaný, který vložil na účet zřízený u České národní banky pro soud prvního stupně částku odpovídající svou výší vyměřenému soudnímu poplatku za odvolací řízení, byl sám také poplatníkem tohoto poplatku (neboť rovněž podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání), přičemž současně při placení soudního poplatku neurčil, že by platbou plnil poplatkovou povinnost jiného účastníka (druhé žalované), neměly soudy obou stupňů žádný důvod pochybovat o tom, že předmětnou platbou byl uhrazen soudní poplatek za odvolání podané třetím žalovaným.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.

Byť žalobce podal (prostřednictvím advokáta) vyjádření k dovolání, které (obecně vzato) je ve smyslu ustanovení , případně – jako v poměrech dané věci – podle ustanovení a odst. 3 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úkonem právní služby, z obsahu zmíněného podání neplynou žádné právně významné skutečnosti (žalobce v něm pouze vyjadřuje přesvědčení, že soudy nižších stupňů rozhodly věcně správně). Vyjádření žalobce k dovolání za tohoto stavu Nejvyšší soud za účelně vynaložený náklad nemá.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2015

JUDr. Jiří Z a v á z a l

předseda senátu