Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2979/2014

U S N E S E N Í

S. B.,

M. Ch.,

zastoupenému Mgr. Josefem Smutným, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, PSČ 530 02, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2013, č. j. -190, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. ledna 2013, č. j. -190, k odvolání obou účastníků potvrdil rozsudek ze dne 5. října 2012, č. j. -111, jímž Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 7. července 2010, č. j. -12, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 3,600.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu 12.000,- Kč a náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud – odkazuje ve shodě se soudem prvního stupně na závěry formulované v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2005, sp. zn. – zdůraznil, že podepíše-li dlužník vážně směnku a tvrdí-li, že k tomu nebyl jakýkoli důvod, ztrácí možnost vznášet námitky podle čl. I. , zákona směnečného a šekového (dále jen „“). Dlužník by měl možnost námitky jen za situace, existoval-li by při podpisu směnky důvod, který následně odpadl nebo se nenaplnil.

V situaci, kdy „žalovaný taková tvrzení ve vztahu ke směnce neučinil“ a v námitkách není obsaženo ani jeho tvrzení, že se s žalobkyní dohodl, že směnku k proplacení nepředloží, shledal rozsudek soudu prvního stupně o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti správným.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „“), a to k řešení otázky výkladu ustanovení čl. I. ohledně možnosti dlužníka vznášet (kauzální) námitky, která dosud (podle jeho názoru) dovolacím soudem „v tomto rozsahu“ nebyla řešena.

Dovolatel především akcentuje, že v poměrech projednávané věci nastala situace, kdy důvod, pro který byla směnka vystavena (příslib podílu na výnosech podnikatelského záměru), se dodatečně nenaplnil.

Dále popírá, že by důvodem vystavení směnky „měla být nezaplacená kupní cena nemovitosti v Chrudimi ze strany společnosti RENO - M s. r. o. (dále jen „společnost“) nebo půjčka“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení

Judikatura Nejvyššího soudu je totiž jednotná v závěru, podle něhož je směnka v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku. Vzhledem k tomu, že zákon nerozlišuje jednotlivé druhy směnek (právní teorie vymezuje rozdíly mezi směnkami pro soluto, pro solvendo a směnkami zajišťovacími), je třeba i v případě tzv. směnek zajišťovacích dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému (jde o prostředek zajištění a nikoli o zajišťovací závazek). Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek (čl. I § 17 zákona č. 191/ 1950 Sb., zákona směnečného a šekového), jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit. Srov. např. rozsudky ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. , uveřejněné pod čísly 59/2004 a 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jinak řečeno, to, že právní důvod (kauza) směnky nemá (nemůže mít) žádný vliv na platnost směnky a existenci závazků z ní vzniklých, ještě neznamená, že dlužník nemůže použít na svou obranu proti povinnosti směnku zaplatit také námitky mající původ ve (vlastních) mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky). Uplatní-li takovou obranu žalovaný směnečný dlužník ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (způsobem vyhovujícím požadavkům na řádné odůvodnění námitek ve smyslu ustanovení a 4 ), je povinností soudu se takovou námitkou věcně zabývat. Přitom požadavek na řádné odůvodnění námitek je naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popřípadě závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku) a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.). K tomu viz např. rozsudek ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 29. září 2009, sp. zn. , rozsudek ze dne 24. října 2013, sp. zn. nebo rozsudek ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. .

Dále platí, že námitka neexistence kauzy (důvodu vystavení) směnky nemůže být z povahy věci založena na jiných tvrzeních než těch, že směnka byla žalovaným směnečným dlužníkem vystavena, aniž by pro to byl jakýkoli důvod (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2006, sp. zn. , ze dne 20. března 2007, sp. zn. a ze dne 27. března 2008, sp. zn. , jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2012, sp. zn. ).

Konečně závěr, podle něhož je nezbytné rozlišovat mezi námitkou neexistence kauzy směnky, námitkou zániku kauzy směnky a námitkou, že předpokládaná kauza směnky se nenaplnila (a tyto námitky nelze zaměňovat), formuloval Nejvyšší soud v důvodech rozsudku ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. a následně se k němu přihlásil např. ve shora zmíněném usnesení sp. zn. , jakož i v usnesení ze dne 26. září 2012, sp. zn. .

V poměrech dané věci je přitom zjevné, že dovolatel odvolacímu soudu vytýká především nesprávné posouzení kauzální námitky, podle níž „se důvod, pro který byla směnka vystavena, nenaplnil“, přičemž taková argumentace nebyla obsažena ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Samotné popření žalobkyní označené kauzy směnky je pak nevýznamné již proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem na závěru o existenci takového důvodu vystavení směnky nespočívá.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta poslední ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. července 2015

JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu