Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2970/2012

29 Cdo 2970/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) RNDr. G. V. a b) Ing. O. V., obou zastoupených JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Prvního pluku 320/17, PSČ 186 00, proti žalovanému JUDr. Tomáši Pelikánovi, se sídlem v Praze 1, Dušní 22, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 7/300, identifikační číslo osoby 00033243, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012, č. j. -70, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 14. dubna 2011, č. j. -44, zamítl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) žalobu, kterou se žalobci (RNDr. G. V. a Ing. O. V.) domáhali vůči žalovanému (insolvenčnímu správci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva) vyloučení ve výroku označených bytových jednotek, (nebytové) jednotky a odpovídajícího podílu ke společným částem budov a pozemků (dále jen „bytové jednotky“) z majetkové podstaty dlužníka (body I. a III. výroku) a uložil žalobcům zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 11.880 Kč (bod IV. výroku).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobců potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a uložil žalobcům zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 11.520 Kč (druhý výrok).

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) a ustanovení a násl. , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákona o vlastnictví bytů) – přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, podle kterého žalobci v řízení neprokázali, že jim svědčí takové právo k bytovým jednotkám, které vylučuje jejich zařazení do soupisu majetkové podstaty.

Přitom zdůraznil, že námitky žalobců, podle nichž jsou nájemci bytových jednotek a mají jako členové dlužníka nárok na bezúplatný převod bytových jednotek do jejich vlastnictví podle ustanovení § 23 a násl. zákona o vlastnictví bytů, důvodem pro vyloučení bytových jednotek ze soupisu majetkové podstaty být nemohou. Prohlášením konkursu na majetek dlužníka totiž přešlo na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníkovi, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Jelikož dlužník do rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým zjistil úpadek dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs, nesplnil povinnost vyplývající z ustanovení § 23 a násl. zákona o vlastnictví bytů a nepřevedl na žalobce vlastnické právo k bytovým jednotkám, přešla tato povinnost na žalovaného. Dlužník, který pozbyl oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, uvedené povinnosti již dostát nemůže.

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně „v plném rozsahu“) podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení , (dále též jen „ “), namítajíce, že je dán dovolací důvod uvedený v , tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíce, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, popř. zamítnout maje závěry napadeného rozhodnutí za věcně správné.

Podle ustanovení čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle a jako nepřípustné odmítl.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, tak Nejvyšší soud učinil bez dalšího, jelikož potud není dovolání objektivně přípustné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud však v poměrech dané věci důvod připustit dovolání nemá, když otázky formulované dovolateli (ve vztahu k oprávněnosti soupisu bytových jednotek do majetkové podstaty dlužníka ve vazbě na ustanovení a a ) již zodpověděl v usnesení ze dne 27. června 2013, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 97/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (rozhodnutí bylo vydáno v insolvenčním řízení téhož dlužníka a vypořádávalo se s argumenty obdobnými těm, jež uplatňují dovolatelé v nyní projednávané věci). V tomto usnesení (na něž v podrobnostech odkazuje a na jehož závěrech nevidí důvod cokoli měnit) Nejvyšší soud uzavřel, že:

1) Pravidlo obsažené v ustanovení části věty před středníkem (o tom, že do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí) je normou, jejímž prostřednictvím odkazuje na příslušná ustanovení (ale i jiných předpisů vydaných na poli práva exekučního), která vylučují postih určitého majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Typickým příkladem takových ustanovení pak jsou (byť nikoli výlučně) ustanovení a (srov. i ).

2) V insolvenčních souvislostech je však třeba mít na zřeteli, že může obsahovat (a též obsahuje) ustanovení, jež dovolují postih majetku v insolvenci i tam, kde je exekuční postih téhož majetku vyloučen.

3) Jinak řečeno, odkaz na exekuční úpravu vylučující postih určitého majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, obsažený v části věty před středníkem , se jako důvod pro vyloučení (vynětí) takového majetku z majetkové podstaty dlužníka neuplatní, jestliže má zvláštní úpravu, která zpeněžení takového majetku připouští ( jako lex specialis má v takovém případě přednost). Takovou zvláštní úpravou pak je právě úprava obsažená v , která předepisuje postup, při jehož dodržení takový majetek může být zpeněžen. Skutečnost, že jde o úpravu týkající se (jen) zpeněžení majetku dlužníka v konkursu, význam nemá, neboť stejně se postupuje v těch případech, kdy se dlužníkův úpadek řeší oddlužením zpeněžením majetkové podstaty ( ) a v těch případech, kdy se dlužníkův úpadek řeší reorganizací.

4) V každém případě však skutečnost, že připouští (při dodržení postupu upraveného v ) zpeněžení majetku, o jehož vynětí dlužník žádá, logicky ústí v závěr, že jde o majetek, který do majetkové podstaty dlužníka patří (má do ní být sepsán) a u kterého důvody k vynětí dle dány nejsou.

S těmito závěry je přitom dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu (co do úsudku, že bytové jednotky měly být do majetkové podstaty dlužníka zahrnuty) v souladu.

Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska výhrady dovolatelů, podle níž odvolací soud nesprávně posoudil námitku podjatosti soudce rozhodujícího věc v prvním stupni. Jejím prostřednictvím totiž dovolatelé z obsahového hlediska uplatňují tzv. zmatečnostní vadu řízení dle ustanovení , která však není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení přípustnost dovolání založit nelze (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobců bylo odmítnuto a vznikla jim tak povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 10. září 2012), která podle ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, činí 2.100 Kč (k určení výše odměny za zastupování advokátem ve sporu o vyloučení věcí z majetkové podstaty srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. ), dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( , 3 ) ve výši 504 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 2.904 Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. července 2015

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu