Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2278/2015

28 Cdo 2278/2015

U S N E S E N Í

a) Ing. M. D.

, a

b) MUDr. E. D., CSc.

, obou zastoupených JUDr. Milanem Kocourkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 56, proti žalované

HOCHTIEF CZ a. s.

, IČO: 466 78 468, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 16/3217, zastoupené JUDr. Petrem Líbenkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská 64,

o zaplacení částky 5.359.520,- Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2015, č. j. -162, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. září 2014, č. j. -152, jímž tento soud poté, co žalobci vzali žalobu zpět, s odkazem na ustanovení , 2, a 4 ) řízení zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost vymezují odkazem ustanovení , které v dovolání – jeho článku II – současně citují.

Podle ustanovení je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). [K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu; z rozhodovací praxe Ústavního soudu pak např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. , dostupná na webových stránkách Ústavního soudu].

Příslušná pasáž dovolání, článek II, ve světle výše uvedeného zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelé nedostáli ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení věty první , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

K dovolateli vymezenému důvodu dovolání sluší se přes řečené dodat, že i otázku relevance (dovoleteli tvrzeného) omylu při zpětvzetí žaloby vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jež je ustálena v závěru, že každý procesní úkon ( ) je nutno posuzovat z objektivního hlediska, to jest podle toho, jak byl navenek projeven, a že ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Citovaný závěr týkající se výkladu procesního práva není v rozporu ani s dovolateli v dovolání označenými rozhodnutími Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2001, sp. zn. ; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2001, sp. zn. ; či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. , jež jsou spolu s ostatními rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

), v nichž je řešena jiná právní otázka, než o kterou jde ve věci nyní posuzované – konkrétně otázku neplatnosti hmotněprávního úkonu (leasingové smlouvy, nájemní smlouvy) učiněného v omylu vyvolaném druhou smluvní stranou dle , , ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a za situace, kdy dovolání žalobců bylo odmítnuto a kdy náklady žalovaného, spojené s podáním stručného vyjádření k dovolání, které nebylo možno věcně projednat již pro jeho vady, nelze v daném případě považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování nebo bránění práva.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. července 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu