Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
F8ADCF8327DAB964C1257EC00030D3CC.html
HTML · 20.03 KB
No categories available
3 Tdo 619/2015
3 Tdo 619/2015-31
U S N E S E N Í
J. R.
Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 17 T 12/2014 , byl J. R. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb. , účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Stejným rozsudkem mu bylo podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) uloženo, že je povinen nahradit poškozeným:
- Š. V., bytem H., škodu ve výši 832.000,- Kč,
- Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina, Benešova 696/10, 659 14 Brno, IČ 41197518, škodu ve výši 205.550,- Kč.
Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byl poškozený Š. V. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V předmětné věci podal J. R. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 5 To 299/2014 , tak, že je jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal J. R. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.Obviněný J. R. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Napadenému rozhodnutí vytkl, že výrok o uložení škody ve vztahu k obviněnému byl předčasný, a to zejména s přihlédnutím k porušení povinnosti ze strany Zemědělského družstva H., kdy odpovědná osoba nezajistila bezpečnost ochrany zdraví při práci poškozenému a navíc ze strany družstva nebyly stanoveny pracovně technologické postupy pro bezpečné provozování dopravy a bezpečnost provádění jednotlivých pracovních operací. Ze závěrů šetření Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj přitom vyplývá, že svoji povinnost porušil i jiný subjekt, v důsledku čehož poté došlo ke vzniku poranění poškozeného, a je tedy otázkou, v jaké míře obviněný odpovídá za vzniklé následky. Odvolacím soudem navíc nebylo zohledněno, že obviněný poškozenému již částečně plnil částkou ve výši 50.000,- Kč. Tuto částku však nalézací ani odvolací soud neodečetl od finančního plnění, které již poškozený obdržel. Obviněný dále nesouhlasí se závěry zvýšení částky za ztížení společenského uplatnění, kterou poškozený požaduje s ohledem na jeho zdravotní stav, doprovodný stav zranění a další výhled i z titulu morální, etické a psychické újmy na zdraví. Obviněný v tomto nesouhlasí s postupem soudu při stanovení výše odškodnění, resp. s konkrétní aplikací vyhlášky č. 440/2001 Sb. Za způsobenou škodu by navíc neměl odpovídat obviněný jako fyzická osoba, nýbrž společnost Mr. Pepinno, a. s., přičemž obviněný je jejím jediným akcionářem, předsedou představenstva a taktéž je u této společnosti zaměstnán. Svou argumentaci přitom opírá o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 3/2004 Tz 3/2004, resp. sp. zn. 32 Cdo 2875/2009 . Obviněný má za to, že byť se odvolací soud zabýval otázkou vztahu obviněného ke společnosti Mr. Pepinno, a. s., tak z provedených důkazů vyvodil nesprávné právní hodnocení a taktéž neprovedl veškeré důkazy důležité ve věci odpovědnosti náhrady škody poškozeným, zejména pak když neprovedl výslech svědka M. Z výše uvedených důvodů odvolací soud nemohl náležitě uložit obviněnému povinnost nahradit poškozeným škodu. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a ve věci sám rozhodl, anebo podle „§ 265l přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl“.K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila příslušná státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně), která uvedla, že obviněný sice správně poukázal na znění obecného pravidla o odpovědnosti za škodu podle § 420 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. , dále jen OZ ), kdy škoda je způsobena právnickou osobou, pokud byla způsobena při její činnosti těmi, které k této činnosti použila. Avšak v posuzovaném případě nelze dovodit odpovědnost právnické osoby – společnosti Mr. Pepinno, a. s., založenou na pracovním poměru obviněného k ní. A to především proto, že by při svém souběžném podnikatelském postavení jediného akcionáře údajného zaměstnavatelského subjektu nemohl podle platné pracovně právní úpravy vykonávat závislou práci ve smyslu § 1 písm. a) , § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. , která je založena zejména na vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance a z toho plynoucího způsobu jejího výkonu, zcela logicky vylučujícího, aby na straně zaměstnavatele i zaměstnance figurovala jedna a tatáž osoba. Zjištěné skutkové okolnosti navíc vylučují, že by ke způsobení škodlivého následku došlo „při činnosti právnické osoby“, jelikož vzhledem k předmětu jejího podnikání by se tak muselo stát při výkonu silniční motorové dopravy. Vzhledem k dovozené absenci odpovědnostního vztahu ve smyslu § 420 odst. 2 OZ navíc ztrácejí na svém opodstatnění obviněným označené judikáty Nejvyššího soudu. K uplatněnému způsobu zpochybnění dovolatelovy pasivní legitimace z titulu odpovědnosti za škodu na zdraví poškozeného se tak nelze přiklonit. Soudy však zároveň měly poškozeného odkázat na řízení občanskoprávní, jelikož utrpěl újmu na zdraví v postavení zaměstnance ve smyslu § 6 zákoníku práce . V případě námitky, že k poranění poškozeného došlo i vlivem porušení povinnosti jiného subjektu (konkrétně Zemědělského družstva H.), státní zástupkyně uvedla, že podle letité judikatury je sice třeba každou příčinu trestněprávního následku hodnotit zvlášť a určit míru její důležitosti, avšak jednání pachatele, i když je pouze jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou i tehdy, pokud by následek bez dalšího jednání třetí osoby nenastal. Navíc pokud se výrok o vině nestal předmětem podaného dovolání, nemůže se stát ani předmětem dovolacího přezkumu. Pokud obviněný nesouhlasí se závěry pro zvýšení částky za ztížení společenského uplatnění poškozeného, tak v tomto není pochyb o tom, že následkem utrpěného úrazu v daném případě byla zcela minimalizována předpokládaná budoucí kvalita života poškozeného. K námitce, že při přezkoumání adhezního výroku odvolací soud nezohlednil skutečnost, že poškozenému již částečně plnil částkou ve výši 50.000,- Kč, která nebyla odečtena od celkové částky přisouzené náhrady škody, tak obviněný tímto namítá vadnou aplikaci procesního ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. a nelze na ni nahlížet ve smyslu jiného nesprávného hmotněprávního posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání J. R. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.Nejvyšší soud jako soud dovolací zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým mohou hlavní proti sobě stojící strany trestního řízení samy dosáhnout z určitých kvalifikovaných důvodů přezkoumání některých pravomocných meritorních rozhodnutí soudu Nejvyšším soudem. Smyslem právní úpravy dovolání však není nahrazovat řádné opravné prostředky, a jeho podání proto není přípustné ve stejně širokém rozsahu (co do důvodů, okruhu napadnutelných rozhodnutí, oprávněných osob atd.), jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky.Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle § 265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí [písm. a)] rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, [písm. b)] rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, [písm. c)] usnesení o zastavení trestního stíhání, [písm. d)] usnesení o postoupení věci jinému orgánu, [písm. e)] usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, [písm. f)] usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, [písm. g)] usnesení o schválení narovnání, nebo [písm. h)] rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).V předmětné věci Nejvyšší soud zjistil, že obviněný dovoláním napadl pravomocné usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 299/2014 ze dne 8. 10. 2014. Tímto usnesením zamítl odvolací soud podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného, které bylo podáno výhradně proti výroku o náhradě škody. Odvoláním obviněného, které bylo podáno jen proti výroku o náhradě škody, byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně stran výroku o náhradě škody. Odvolací soud proto nepřezkoumával a ani podle § 254 odst. 2 tr. ř. nebyl povinen přezkoumávat výrok o vině a trestu.Pokud by k podanému odvolání výlučně do výroku o náhradě škody odvolací soud učinil širší přezkum napadeného rozhodnutí podle § 254 odst. 2 tr. ř., tedy shledal-li by, že vytýkané vady mají původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, jeho rozhodnutí by pak ovšem vyústilo pouze do změny napadeného adhézního výroku, mohlo by jít po obsahové stránce o rozhodnutí ve věci samé, proti němuž by dovolání bylo přípustné podle § 265a odst. 1 , 2 tr. ř.O takový případ se však v dané věci nejedná. Pokud totiž za této situace rozhodl soud druhého stupně k podanému odvolání do výroku o náhradě škody pouze o tomto výroku, aniž byl povinen přezkoumat i ostatní výroky napadeného rozhodnutí podle § 254 odst. 2 tr. ř., nelze jeho usnesení považovat za žádné z rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Jelikož v případě napadeného rozhodnutí nejde o rozhodnutí ve věci samé podle § 265a odst. 1 , odst. 2 tr. ř., není proti němu dovolání přípustné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 489/2006 , sp. zn. 3 Tdo 1369/2013).Protože dovolání obviněného bylo shledáno jako nepřípustné, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. tak, že ho odmítl, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu