Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 619/2015

3 Tdo 619/2015-31

U S N E S E N Í

J. R.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. , byl J. R. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ( , účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Stejným rozsudkem mu bylo podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) uloženo, že je povinen nahradit poškozeným:

- Š. V., bytem H., škodu ve výši 832.000,- Kč,

- Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina, Benešova 696/10, 659 14 Brno, IČ 41197518, škodu ve výši 205.550,- Kč.

Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byl poškozený Š. V. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V předmětné věci podal J. R. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. , tak, že je jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal J. R. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.Obviněný J. R. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Napadenému rozhodnutí vytkl, že výrok o uložení škody ve vztahu k obviněnému byl předčasný, a to zejména s přihlédnutím k porušení povinnosti ze strany Zemědělského družstva H., kdy odpovědná osoba nezajistila bezpečnost ochrany zdraví při práci poškozenému a navíc ze strany družstva nebyly stanoveny pracovně technologické postupy pro bezpečné provozování dopravy a bezpečnost provádění jednotlivých pracovních operací. Ze závěrů šetření Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj přitom vyplývá, že svoji povinnost porušil i jiný subjekt, v důsledku čehož poté došlo ke vzniku poranění poškozeného, a je tedy otázkou, v jaké míře obviněný odpovídá za vzniklé následky. Odvolacím soudem navíc nebylo zohledněno, že obviněný poškozenému již částečně plnil částkou ve výši 50.000,- Kč. Tuto částku však nalézací ani odvolací soud neodečetl od finančního plnění, které již poškozený obdržel. Obviněný dále nesouhlasí se závěry zvýšení částky za ztížení společenského uplatnění, kterou poškozený požaduje s ohledem na jeho zdravotní stav, doprovodný stav zranění a další výhled i z titulu morální, etické a psychické újmy na zdraví. Obviněný v tomto nesouhlasí s postupem soudu při stanovení výše odškodnění, resp. s konkrétní aplikací Za způsobenou škodu by navíc neměl odpovídat obviněný jako fyzická osoba, nýbrž společnost Mr. Pepinno, a. s., přičemž obviněný je jejím jediným akcionářem, předsedou představenstva a taktéž je u této společnosti zaměstnán. Svou argumentaci přitom opírá o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3/2004, resp. sp. zn. . Obviněný má za to, že byť se odvolací soud zabýval otázkou vztahu obviněného ke společnosti Mr. Pepinno, a. s., tak z provedených důkazů vyvodil nesprávné právní hodnocení a taktéž neprovedl veškeré důkazy důležité ve věci odpovědnosti náhrady škody poškozeným, zejména pak když neprovedl výslech svědka M. Z výše uvedených důvodů odvolací soud nemohl náležitě uložit obviněnému povinnost nahradit poškozeným škodu. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a ve věci sám rozhodl, anebo podle „ přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl“.K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila příslušná státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně), která uvedla, že obviněný sice správně poukázal na znění obecného pravidla o odpovědnosti za škodu podle ( , dále jen ), kdy škoda je způsobena právnickou osobou, pokud byla způsobena při její činnosti těmi, které k této činnosti použila. Avšak v posuzovaném případě nelze dovodit odpovědnost právnické osoby – společnosti Mr. Pepinno, a. s., založenou na pracovním poměru obviněného k ní. A to především proto, že by při svém souběžném podnikatelském postavení jediného akcionáře údajného zaměstnavatelského subjektu nemohl podle platné pracovně právní úpravy vykonávat závislou práci ve smyslu , , která je založena zejména na vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance a z toho plynoucího způsobu jejího výkonu, zcela logicky vylučujícího, aby na straně zaměstnavatele i zaměstnance figurovala jedna a tatáž osoba. Zjištěné skutkové okolnosti navíc vylučují, že by ke způsobení škodlivého následku došlo „při činnosti právnické osoby“, jelikož vzhledem k předmětu jejího podnikání by se tak muselo stát při výkonu silniční motorové dopravy. Vzhledem k dovozené absenci odpovědnostního vztahu ve smyslu navíc ztrácejí na svém opodstatnění obviněným označené judikáty Nejvyššího soudu. K uplatněnému způsobu zpochybnění dovolatelovy pasivní legitimace z titulu odpovědnosti za škodu na zdraví poškozeného se tak nelze přiklonit. Soudy však zároveň měly poškozeného odkázat na řízení občanskoprávní, jelikož utrpěl újmu na zdraví v postavení zaměstnance ve smyslu . V případě námitky, že k poranění poškozeného došlo i vlivem porušení povinnosti jiného subjektu (konkrétně Zemědělského družstva H.), státní zástupkyně uvedla, že podle letité judikatury je sice třeba každou příčinu trestněprávního následku hodnotit zvlášť a určit míru její důležitosti, avšak jednání pachatele, i když je pouze jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou i tehdy, pokud by následek bez dalšího jednání třetí osoby nenastal. Navíc pokud se výrok o vině nestal předmětem podaného dovolání, nemůže se stát ani předmětem dovolacího přezkumu. Pokud obviněný nesouhlasí se závěry pro zvýšení částky za ztížení společenského uplatnění poškozeného, tak v tomto není pochyb o tom, že následkem utrpěného úrazu v daném případě byla zcela minimalizována předpokládaná budoucí kvalita života poškozeného. K námitce, že při přezkoumání adhezního výroku odvolací soud nezohlednil skutečnost, že poškozenému již částečně plnil částkou ve výši 50.000,- Kč, která nebyla odečtena od celkové částky přisouzené náhrady škody, tak obviněný tímto namítá vadnou aplikaci procesního ustanovení tr. ř. a nelze na ni nahlížet ve smyslu jiného nesprávného hmotněprávního posouzení podle tr. ř. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání J. R. odmítl podle tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu tr. ř.Nejvyšší soud jako soud dovolací zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle tr. ř. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým mohou hlavní proti sobě stojící strany trestního řízení samy dosáhnout z určitých kvalifikovaných důvodů přezkoumání některých pravomocných meritorních rozhodnutí soudu Nejvyšším soudem. Smyslem právní úpravy dovolání však není nahrazovat řádné opravné prostředky, a jeho podání proto není přípustné ve stejně širokém rozsahu (co do důvodů, okruhu napadnutelných rozhodnutí, oprávněných osob atd.), jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky.Podle tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí [písm. a)] rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, [písm. b)] rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, [písm. c)] usnesení o zastavení trestního stíhání, [písm. d)] usnesení o postoupení věci jinému orgánu, [písm. e)] usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, [písm. f)] usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, [písm. g)] usnesení o schválení narovnání, nebo [písm. h)] rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).V předmětné věci Nejvyšší soud zjistil, že obviněný dovoláním napadl pravomocné usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 8. 10. 2014. Tímto usnesením zamítl odvolací soud podle tr. ř. odvolání obviněného, které bylo podáno výhradně proti výroku o náhradě škody. Odvoláním obviněného, které bylo podáno jen proti výroku o náhradě škody, byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně stran výroku o náhradě škody. Odvolací soud proto nepřezkoumával a ani podle tr. ř. nebyl povinen přezkoumávat výrok o vině a trestu.Pokud by k podanému odvolání výlučně do výroku o náhradě škody odvolací soud učinil širší přezkum napadeného rozhodnutí podle tr. ř., tedy shledal-li by, že vytýkané vady mají původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, jeho rozhodnutí by pak ovšem vyústilo pouze do změny napadeného adhézního výroku, mohlo by jít po obsahové stránce o rozhodnutí ve věci samé, proti němuž by dovolání bylo přípustné podle , 2 tr. ř.O takový případ se však v dané věci nejedná. Pokud totiž za této situace rozhodl soud druhého stupně k podanému odvolání do výroku o náhradě škody pouze o tomto výroku, aniž byl povinen přezkoumat i ostatní výroky napadeného rozhodnutí podle tr. ř., nelze jeho usnesení považovat za žádné z rozhodnutí uvedených v tr. ř. Jelikož v případě napadeného rozhodnutí nejde o rozhodnutí ve věci samé podle , odst. 2 tr. ř., není proti němu dovolání přípustné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. dovolání obviněného bylo shledáno jako nepřípustné, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s tr. ř. tak, že ho odmítl, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v tr. ř. Za podmínek tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( tr. ř.).

V Brně dne 24. června 2015

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu