Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1335/2015

23 Cdo 1335/2015

U S N E S E N Í

B R E X, spol. s r.o.

BB PROJEKT s.r.o.

, se sídlem Hovorčovice, Severní 780, PSČ 25064, identifikační číslo osoby 48034185, zastoupené Mgr. Jiřím Sitou, advokátem se sídlem Praha 1, Rybná 682/14, o zaplacení 272 449 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2015, č. j. -39, takto:

Dovolání

se odmítá.

Stručné odůvodnění:( – dále jen „ “)

Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2015, č. j. -39, není přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kterou dovolatelka v dovolání poukazuje.

Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soudu dovolacího, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. , veřejně dostupných na www.nsoud.cz, jestliže dovodil, že nebyl naplněn věcný předpoklad pro vydání rozsudku pro zmeškání, proto, že odůvodněnost žalobního požadavku po hmotněprávní stránce nevyplývala ze žalobních tvrzení, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, učinil-li v posuzované věci závěr, že je třeba rozsudek pro zmeškání vydaný Krajským soudem v Praze dne 2. 5. 2014, č. j. -21, zrušit, chyběly-li předpoklady pro rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání, jestliže žalobní tvrzení neobsahovala taková skutková tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit oprávněnost nároku, tj. že nesporná tvrzení v žalobě potvrzují nárok žalobkyně (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 40/2001, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že výklad podávaný soudní praxí je jednotný potud, že základem pro vydání rozsudku pro zmeškání mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá. Neúplná tvrzení, z nichž takový závěr odvodit nelze, nebo tvrzení, která jsou s žalobním návrhem v rozporu, neumožňují vyhovět návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání.) Odvolací soud tedy učinil právní závěr v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, jestliže vyšel ze zjištění, že v žalobě absentovala konkrétní tvrzení žalobkyně o vzniku později postupované pohledávky postupitele za žalovanou, identifikace faktur byla nejasná a nebylo tvrzeno poskytnutí řádného plnění postupitele žalované, tedy vznik práva na uhrazení části díla za něj tak, jak bylo sjednáno v rámcové smlouvě. Odvolací soud správně s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 118/2011, konstatoval, že na samotnou existenci postupované pohledávky nemohla být uplatněna fikce o její nespornosti ( ), nebylo-li žalobkyní k ní nic relevantního tvrzeno, a vyšel-li z ustálených závěrů judikatury, že soudy nemají automaticky povinnost rozhodovat rozsudkem pro zmeškání, jestliže se žalovaný nedostaví k prvnímu jednání, ale teprve tehdy, kdy mají takovou jistotu, že žalobcem vylíčený skutkový stav věci lze s vysokou pravděpodobností považovat za pravdivý, a kdy vliv na míru této jistoty soudu nemají pouze úplná žalobní tvrzení, ale hlavně předložené důkazní prostředky k nim (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. dostupné na www.nsoud.cz.).

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.

O nákladech dovolacího řízení, tedy i o nákladech žalované spojených podáním vyjádření k dovolání žalobkyně, rozhodne soud prvního stupně v dalším řízení ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. července 2015

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu