Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 640/2015

-20

U S N E S E N Í

M. F.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. F.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. , uznal obviněného M. F. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného M. F. uznal vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že

dne 7. 8. 2013 v době okolo 03:00 hod. v P. , na ulici H. , přistoupil na chodbě domu k nezletilé poškozené S. P. , která stála u otevřeného okna, uchopil ji zezadu kolem trupu, dlaní jí překryl ústa a pohrozil jí zbitím, když nebude potichu, vyvlekl ji z domu směrem ke kolejišti železniční stanice ČD, a. s., Přerov a poté do křovinatého porostu za trafostanicí, jenž je situovaná v blízkosti podjezdu na ulici K. Zde ji opakovaně uhodil dlaní do tváře, svlékl ji, roztáhl jí nohy, které jí držel a vykonal na ní pohlavní styk, ač mu byl znám věk poškozené, v důsledku čehož došlo u poškozené k rozvoji poruchy přizpůsobení s přítomností fobické symptomatiky, sníženého sebehodnocení, úzkostných snů a rozvoji drobných poruch chování.

Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Petra Konečného včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť s poškozenou nikdy neměl pohlavní styk a nedopustil se vůči ní jakéhokoliv násilí či pohrůžky násilí. Poukázal na to, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu se zásadou materiální pravdy a s principem in dubio pro reo, protože provedené dokazování považuje za jednostranné a nedostatečné. Uvedl, že výpověď poškozené S. P. je nevěrohodná, neboť její intelektové schopnosti jsou ve středním pásmu lehké mentální retardace, vypracovaný znalecký posudek u ní zjistil určité sklony ke zkreslování reality a lhaní, navíc v době činu byla poškozená pod vlivem alkoholu. Vytkl soudům obou stupňů, že nenechaly vypracovat revizní znalecký posudek ve vztahu k poškozené, který opakovaně navrhoval. Uvedl, že dosud žil v podstatě bezúhonným životem a rozhodně se nikdy v minulosti nedopustil trestné činnosti takového charakteru a takové závažnosti. Namítl, že výrok o trestu rozsudku odvolacího soudu považuje za nepřiměřeně přísný a výrok o náhradě škody rozsudku odvolacího soudu je zejména ve vztahu k poškozené neurčitý a zcela nepodložený.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. , a aby podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil k dovolání obviněného M. F.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně jen ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. ).

K námitce obviněného, že došlo k porušení zásady in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.

Podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

Podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let, spáchá-li čin uvedený v § 185 odst. 1 tr. zákoníku souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží.

Podle § 185 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let, spáchá-li čin uvedený v § 185 odst. 1 tr. zákoníku na dítěti mladším patnácti let.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je správně vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný dne 7. 8. 2013 v době okolo 03:00 hod. v P. , na ulici H. , přistoupil na chodbě domu k nezletilé poškozené S. P. , kterou uchopil zezadu kolem trupu, dlaní jí překryl ústa a pohrozil zbitím, pokud nebude potichu. Následně ji vyvlekl ven z domu směrem ke kolejišti železniční stanice ČD, a. s., Přerov, poté do křovinatého porostu za trafostanicí v blízkosti podjezdu na ulici K. , kde ji opakovaně uhodil do tváře, svlékl ji, roztáhl jí nohy, které ji držel a přitom na ní vykonal pohlavní styk, ačkoliv mu byl znám věk poškozené. V důsledku tohoto jednání došlo u poškozené k rozvoji poruchy přizpůsobení s přítomností fobické symptomatiky, sníženého sebehodnocení, úzkostných snů a rozvoji drobných poruch chování. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil objektivní stránku zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť jiného násilím a pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku, čin spáchal souloží a čin spáchal na dítěti mladším 15 let. Právní kvalifikace skutku je proto správná.

Námitka týkající se přiměřenosti uloženého trestu není dovolacím důvodem. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a ani to nepřicházelo v úvahu. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, jak se stalo v posuzované věci, nelze cestou dovolání namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle tr. ř. (k tomu viz rozh. č. rozh. tr.). Opačný názor by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a činil by z dovolání v podstatě jen další odvolání. Otázka přiměřenosti trestu je sice záležitostí týkající se aplikace hmotného práva, avšak přesto není možné tuto otázku podřazovat pod ustanovení tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku). Vyplývá to ze vzájemného poměru dovolacího důvodu podle tr. ř. a dovolacího důvodu podle tr. ř. Oba dovolací důvody mají hmotně právní povahu, přičemž dovolací důvod podle tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem a dovolací důvod podle tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem stanoveným jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z toho logicky vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu může být napadán pouze s použitím dovolacího důvodu podle tr. ř., jímž ovšem není nepřiměřenost trestu.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného M. F. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í

: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný.

V Brně dne 17. června 2015

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek