Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2106/2015

22 Cdo 2106/2014

U S N E S E N Í

V. O.,

B. K.

, zastoupené Mgr. Lucií Kubínovou, advokátkou se sídlem v Boskovicích, Kpt. Jaroše 158/3, o vyklizení nemovitosti a odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2014, č. j. -242, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Blansku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. května 2012, č. j. -173, zřídil ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. st. 323, v katastrálním území a obci O., věcné břemeno strpění nerušeného užívání dvora, jeho údržby a strpění umístění staveb k části pozemku parc. č. 322, v k. ú. a obci O., a to tak, jak je vyznačeno v tomto výroku specifikovaném geometrickém plánu, který je nedílnou součástí rozsudku (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě za zřízení věcného břemene částku 7 460,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok II.). V části, ve které se žalobkyně domáhala vyklizení a předání částí pozemku parc. č. st. 322 a pozemku parc. č. 1376/2, v k. ú. a obci O. tak, jak jsou označeny ve znaleckém posudku Ing. Doležala ze dne 15. listopadu 2005, žalobu zamítl (výrok III.). Soud prvního stupně žalobu zamítl i v části, ve které se žalobkyně domáhala odstranění části stavby, nacházející se na pozemku parc. č. 1376/2, v k. ú. a obci O. (výrok IV.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V. a VI.).

Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemků parc. č. 1376/2 a parc. č. st. 322, v k. ú. a obci O. Žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemků parc. č. 1376/25 a pozemku parc. č. st. 323 v k. ú. a obci O. Hranice pozemků je tvořena zděným plotem, na straně pozemků žalované k plotu přiléhá kůlna. Za účelem zjištění vedení vlastnické a faktické hranice mezi předmětnými pozemky byl v řízení vypracován znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že plocha kůlny žalované zasahuje plochou 8,4 m2 do pozemku žalobkyně. Dále soud prvního stupně zjistil, že ke stavbě předmětné kůlny bylo dne 18. srpna 1974 uděleno stavební povolení, přičemž na žádosti o povolení přestavby kůlny ze dne 18. srpna 1974 je obsaženo výslovné prohlášení sousedů (včetně podpisu samotné žalobkyně), že proti stavbě kůlny nemají námitek, souhlasí s ní a s tím, že bude postavena na společné hranici. Soud prvního stupně také zjistil, že i ke stavbě oplocení byl dán souhlas, a to na žádosti o povolení výměny oplocení ze dne 31. srpna 1977. V letech 2008, 2009 a 2011 pak žalovaná nabízela odkoupení předmětné části pozemku, případně uzavření nájemní smlouvy.

Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaná částečně užívá pozemek žalobkyně parc. č. st. 322, a to bez právního důvodu. Naopak nebylo prokázáno, že by žalovaná užívala pozemek žalobkyně parc. č. 1376/2. Vzhledem k tomu, že žalovaná má na předmětné části pozemku žalobkyně parc. č. 322 umístěny stavby ve svém vlastnictví (zděný plot a část kůlny), postupoval soud podle . Při volbě způsobu vypořádání neoprávněné stavby přihlédl k tomu, že žalovaná užívá velmi malou výměru pozemku žalobkyně, stavby byly postaveny právním předchůdcem žalované v dobré víře na základě řádně vydaného stavebního povolení, navíc s výslovným souhlasem žalobkyně. Podle názoru soudu prvního stupně by odstraněním stavby vznikly neúměrné náklady žalované, ačkoliv žalobkyni žádná výrazná ztráta z umístění předmětných staveb nevzniká, a proto zřídil za náhradu věcné břemeno.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. ledna 2014, č. j. -242, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.).

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněným soudem prvního stupně. Námitky žalobkyně ohledně rozsahu zásahů žalované do pozemků žalobkyně považoval za nedůvodné a znalecké posudky k této otázce za správné. Zohlednil také to, že ve vztahu k části pozemku parc. č. st. 322 byl zjištěn zásah do vlastnického práva žalobkyně, a to stavbou kolny a zděného plotu žalované. Konstatoval, že stavbě kůlny i zděného plotu, resp. s jejich povolením, dala žalobkyně souhlas. Uvedl, že z pohledu neoprávněné stavby podle není významné dodržení požadavků stavebních, tj. zda povolené stavby byly kolaudovány či nikoliv, ale to, že se zčásti nachází na pozemku žalované bez právního důvodu. Odvolací soud při svém rozhodnutí zohlednil malý rozsah zastavění, povahu a rozsah hospodářské ztráty, další využití stavby a skutečnost, že žalobkyně proti stavbě řádně nezakročila, přičemž od doby výstavby uplynulo více než 30 let.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost zakládá na tom, že ,,rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, když spatřuje v postupu nalézacích soudů porušení d a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedla, že neexistuje veřejný zájem na zachování staveb a je přesvědčena, že náklady spojené s odstraněním části stavby nejsou neúměrné. Má za to, že vznik případné újmy na straně žalované nemůže převážit nad jejím ústavně zaručeným právem. Poukazuje na to, že postup nalézacích soudů vedl k vyvlastnění, chybí však na něm veřejný zájem. Dovolatelka sice připustila, že její otec dal souhlas ke stavbě kolny, nicméně ona se stavbě bránila aktivně v devadesátých letech, vyčerpala přitom značné množství finančních prostředků a možnost smírného řešení věci. Domnívá se, že při posuzování zásahu do vlastnického práva by měla být ochrana vlastnického práva prioritou, a to i v poměru k ostatním ústavně zaručeným právům. Uzavřela, že eventuální odstranění stavby sice znamená zmaření určitých hodnot, nejedná se však o značné ekonomické hodnoty. Nalézací soudy podle jejího názoru nevymezily a nezhodnotily jednotlivé zájmy.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože dovolací řízení bylo zahájeno dne 7. dubna 2014, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „ “).

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. (uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz)], resp. proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má – podle mínění dovolatele – dovolací soud odchýlit [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. (obě dostupná na www.nsoud.cz)].

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden ( ). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

V daném případě dovolání není přípustné již z toho důvodu, že dovolatelka řádně nevymezila přípustnost dovolání tak, jak ji vyžaduje rozhodovací praxe dovolacího soudu.

V dovolání nepolemizuje s podrobnými závěry, na základě kterých soudy zvolily vypořádání neoprávněné stavby zřízením věcného břemene, ale omezuje se toliko na námitku, že „neexistuje veřejný zájem na zachování staveb a k omezení jejího vlastnického práva nedošlo ve veřejném zájmu, přičemž ústavněprávním předpokladem nuceného omezení vlastnického práva je pouze veřejný zájem“.

Podstata neoprávněné stavby spočívá v tom, že stavebník staví na cizím pozemku, aniž by mu svědčil právní titul umožňující na cizím pozemku stavět. Pro klasifikaci stavby jako neoprávněné není rozhodující, zda stavebník měl či neměl stavební povolení [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. C 2660 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále jen „Soubor“)], a bez dalšího není rozhodné ani vydané kolaudační rozhodnutí [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. (uveřejněné pod č. C 8315 v Souboru). K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud souhrnně přihlásil např. v usnesení ze dne 23. května 2012, sp. zn. 22 Cdo234/2011 (dostupném na www.nsoud.cz)]. Z uvedeného a contrario vyplývá, že závěr o oprávněnosti stavby je spojen výhradně s existencí občanskoprávního titulu k výstavbě a nikoliv se stavebním povolením a kolaudačním rozhodnutím, resp. jejich absencí. Tedy při rozhodování o neoprávněné stavbě není rozhodující, zda jde ve smyslu stavebních předpisů o stavbu povolenou či nikoli. Rozhodnutím soudu o neoprávněné stavbě nezasahuje nijak do pravomoci správních orgánů rozhodnout o povolení takové stavby, ani takové rozhodnutí o povolení stavby nenahrazuje (shodně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. , dostupné na www.nsoud.cz; proti uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 2. dubna 2014, sp. zn. , dostupným na http://nalus.usoud.cz). Podle § 135c odst. 1 – 3 obč. zák. zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen „vlastník stavby“). Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

Ve výše uvedeném usnesení ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že problematika neoprávněné stavby je upravena v § 135c obč. zák.; toto ustanovení dává soudu širokou možnost uvážení při rozhodování o vypořádání neoprávněné stavby, a proto by v dovolacím řízení bylo možno zpochybnit úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení jen v případě, že by šlo o úvahy zjevně nepřiměřené. Omezení vlastnického práva vlastníka pozemku, na kterém byla neoprávněně zřízena cizí stavba, zřízením věcného břemene ve prospěch stavebníka je opatřením, které připadá v úvahu ve výjimečných případech. To je patrno i ze skutečnosti, že základních práv a svobod s nuceným omezením vlastnického práva v soukromém zájmu výslovně nepočítá (to neplatí pro zákaz zneužívání vlastnického práva, případně pro zákaz imisí – viz ), tím spíše v případě, kdy jde o soukromý zájem toho, kdo do práva vlastníka zasáhl bez právního důvodu. Jestliže však nalézací soudy rozhodly o zřízení věcného břemene na základě zákonného ustanovení obč. zák., nemohly svým postupem porušit d.Tak tomu je i v dané věci; rozhodnutí není v rozporu s kritérii, uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , uveřejněném pod č. 23/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém se uvádí: „Účelnost odstranění neoprávněně zřízené stavby je třeba vždy hodnotit s přihlédnutím ke všem okolnostem a povaze každého jednotlivého případu. V rámci této volné úvahy soud musí přihlížet také k tomu, zda by odstranění stavby nebylo v rozporu s dobrými mravy. Přihlíží se zejména k povaze a rozsahu hospodářské ztráty, která by odstraněním stavby vznikla, k tomu, zda vlastník stavby a jeho rodina ve stavbě bydlí, jaký je rozsah zastavěného pozemku, zda vlastník stavby věděl, že staví na cizím pozemku či naopak stavěl v dobré víře, že mu pozemek patří. Soud musí v těchto případech porovnat hospodářskou a jinou ztrátu, která by odstraněním stavby vznikla, se zájmem na dalším využití stavby.“Odvolací soud se se všemi podstatnými kritérii, které v daném případě vyšly najevo, vypořádal a jeho úvahy nejsou zjevně nepřiměřené. Dovolací námitky jsou jen kritikou hodnocení zjištěných okolností promítajících se do závěru o volbě způsobu vypořádání neoprávněné stavby. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle dovolání odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. května 2015

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu