Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5090/2014

28 Cdo 5090/2014

U S N E S E N Í

Autoturist, a.s.

, se sídlem v Praze 4 – Krč, Na Strži 1837/9, IČO: 45804800, zastoupenému JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4,

o zaplacení 1.698.8945,55 Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2014, č. j. -278, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Rozsudkem ze dne 24. září 2013, č. j. -221, Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1.698.894,55 Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. července 2014, č. j. -278, rozsudek soudu prvního stupně změnil toliko v rozsahu o zaplacení částky 50.642,55 Kč s příslušenstvím tak, že v uvedené části žalobu zamítl; ve zbylém rozsahu – co do částky 1.648.252,- Kč s příslušenstvím – rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.

Dovolání není přípustné, neboť v dovoláním označených právních otázkách, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, je rozsudek odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit a není tak naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání, vymezených v ustanovení (dále jen „ “).

Otázka vlastnictví předmětných pozemků, užívaných žalovaným, spolu s otázkou možného přechodu práva trvalého užívání na žalovaného univerzální sukcesí, byla – se závěrem negativním – již dříve vyřešena ve sporu těchže účastníků, v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. ; v něm vydané pravomocné rozhodnutí soudu je závazné pro účastníky řízení a všechny orgány ( a 4 ) a danou otázku tak nelze v dalším řízení již znovu řešit ani jako otázku předběžnou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 1999, sp. zn. , publikovaný pod č. 69/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Stran právní argumentace k otázce přechodu práva trvalého užívání lze pak jen znovu odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem právě v rozsudku ze dne 17. července 2012, sp. zn. (spolu s ostatními rozhodnutími Nejvyšší soudu dostupným i na webových stránkách Nejvyšší soudu). Těmi je současně eliminována i námitka, že žalovaný je vypůjčitelem pozemků a že svědčilo právo bezplatně užívat pozemky ve vlastnictví žalobkyně.

V souladu s ustálenou judikaturou je pak i právní posouzení odvolacího soudu v otázce vzniku bezdůvodného obohacení v případě užívání pozemku ve vlastnictví jiného, jakož i jeho rozsahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 20. března 2001, sp. zn. ; rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 8. ledna 2008, sp. zn. ; rozsudek ze dne 25. října 2006, sp. zn. ; nebo rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 11. února 2014, sp. zn. ).

Námitky dovolatele vůči závěrům odvolacího soudu o funkční souvislosti pozemků a se stavbami na nich postavenými (jež jsou ve vlastnictví žalovaného a s pozemky tvoří ucelený areál), případně rozsahu užívání pozemků žalovaným, nesou se pak převážně v rovině kritiky skutkových zjištění odvolacího soudu a nejde tak o uplatnění způsobilého dovolacího důvodu dle ; již proto ani tyto námitky nemohou založit přípustnost dovolání.

S konkrétními okolnostmi projednávané věci je pak úzce spojen i závěr, zda požadavek žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, jež vzniklo žalovanému bezesmluvním užívání pozemků, lze kvalifikovat jako výkon práva, jenž je v rozporu s dobrými mravy. V dané souvislosti sluší se připomenout, že předpokladem vzniku závazku z bezdůvodného obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2008, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. ). Ustanovení , , pak patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. ). Posouzení souladu výkonu práv s dobrými mravy je svěřeno především soudům prvního a druhého stupně; dovolací soud má oprávnění učinit otázku aplikace ustanovení obč. zák. o zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy předmětem svého přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2005, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2007, sp. zn. ). Není pak nesprávným právním posouzením věci, neaplikoval-li odvolací soud na posuzovaný případ ustanovení obč. zák., v situaci, kdy tomu odpovídající skutečnosti nebyly v řízení zjištěny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1998, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, sešit 21, poř. č. 152).

Proto Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se pak opírá o ustanovení , , a , za situace, kdy (oprávněné) žalobkyni v tomto řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. června 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu