Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 622/2015

7 Tdo 622/2015-24

U S N E S E N Í

M. M.,

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M.

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. , uznal obviněného M. M. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že

poté, co F. B., úmyslně sdělil nepravdivou informaci o tom, že je oprávněn prodat věci nacházející se v oploceném areálu bývalé výtopny v majetku společnosti VP topné oleje, s. r. o., v likvidaci, na adrese Vítězslava Nezvala 13, Jablonec nad Nisou, v přesně nezjištěné době v měsíci říjnu a nejpozději pak v dopoledních hodinách dne 10. 10. 2011 umožnil F. B. z tohoto areálu odvést věci, které mu přímo označil jako věci určené k možnému prodeji. F. B. si takto bez vědomí a souhlasu insolvenčního správce společnosti Mgr. Adama Sigmunda, se sídlem Široká 36/5, Praha 1, odvezl věci patřící do majetkové podstaty dlužníka, tedy společnosti VP topné oleje, s. r. o., v likvidaci, v celkové hodnotě 60.000,- Kč, a to posunovací lokomotivu T 212.068 v hodnotě 35.000,- Kč a tahač návěsů LIAZ 110.573, VIN podvozku .............., s cisternovým návěsem VSS CN 22 TO, VIN podvozku ......, oboje v celkové hodnotě 25.000,- Kč, přičemž obviněný takto postupoval s cílem získat od F. B. finanční protiplnění a takto i skutečně od F. B. převzal finanční částku 50.000,- Kč jako protihodnotu za výše uvedené odvezené věci.

Podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 5. 11. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Köhlera včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť nikoho neuvedl v omyl, nevyužil něčího omylu ani nezamlčel podstatné okolnosti. Pro právní posouzení skutku je podle jeho názoru podstatné, zda svědek F. B. jednal v přesvědčení, že se jedná o věci, s nimiž byl oprávněn nakládat. Tuto skutečnost soud prvního stupně prokazoval na základě výpovědi svědka F. B., která je ovšem v rozporu se závěry soudu prvního stupně. Uvedl, že tento svědek ve své poslední výpovědi ze dne 8. 4. 2014 popřel, že by mu kdy sdělil, že je vlastníkem tahače a lokomotivy. Obviněný namítl, že tomuto svědkovi nikdy nesdělil, že je vlastníkem výše uvedených věcí. Pokud svědek F. B. uvedl, že se domníval, že odvážené věci patří jemu, tj. obviněnému, jedná se o jeho omyl. Svědek následně podstoupil riziko, neboť naložil věci, o kterých si nemohl být jistý, že obviněný M. M. je jejich vlastníkem. Svědek F. B. tedy věděl, že svým jednáním může spáchat trestný čin. Trestný čin lze spatřovat jedině v situaci, že se trestného činu dopustil svědek F. B. a on by byl ve vztahu k tomuto trestnému činu v postavení účastníka – návodce. Obviněný odkázal na vlastní verzi průběhu skutkového děje. Vytkl, že v trestní věci byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci a byla porušena zásada in dubio pro reo i zásada oficiality, neboť svědek F. B. měl být orgány činnými v trestním řízení vyšetřován z případného spáchání trestného činu ihned poté, co se dozvěděly o jeho možném trestném jednání. Dále namítl, že byla porušena zásada presumpce neviny, neboť na něj bylo od počátku nahlíženo s presumpcí viny. Bylo také porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces, neboť v trestním řízení byla porušena většina podstatných zásad, na nichž stojí trestní právo. Svědek F. B. není hodnověrný vzhledem k jeho postoji při výslechu v hlavním líčení a k několika změnám a úpravě jeho výpovědi.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud odložil výkon usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. , do doby, než ve věci sám rozhodne. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. , podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby podle § 265m tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že většinu námitek obviněný uplatnil již v řízení o odvolání, se kterými se odvolací soud řádně a v souladu se zákonem vypořádal, přičemž správně konstatoval, že zjištěný skutkový stav věci naplňuje nejen objektivní, ale i subjektivní stránku přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Poukázal na to, že obviněný uplatnil v dovolání především skutkové námitky, které nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. ).

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako návod k přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.

Podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.

Podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem, způsobí-li činem uvedeným v § 209 odst. 1 tr. zákoníku větší škodu.

Podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50.000,- Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.

Podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce).

Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný M. M. úmyslně sdělil svědku F. B. nepravdivou informaci, že je oprávněn prodat věci nacházející se v oploceném areálu bývalé výtopny v majetku společnosti VP Topné oleje, s. r. o., v likvidaci. Obviněný poté v přesně nezjištěné době v měsíci říjnu roku 2011 a nejpozději pak v dopoledních hodinách dne 10. 10. 2011 umožnil svědku F. B. tyto věci odvézt, přičemž mu přímo označil věci určené k možnému prodeji. Svědek F. B. tak odvezl bez vědomí a souhlasu insolvenčního správce Mgr. Adama Sigmunda, věci patřící do majetkové podstaty dlužníka, tj. společnosti VP Topné oleje, s. r. o., v likvidaci, v celkové hodnotě 60.000,- Kč, přičemž obviněný takto postupoval s cílem získat od svědka F. B. finanční plnění ve výši 50.000,- Kč, které následně od tohoto svědka převzal za odvezené věci. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný naplnil objektivní stránku přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť obohatil sebe tím, že uvedl někoho v omyl a zamlčel podstatné skutečnosti a způsobil tímto činem větší škodu. Jednání obviněného nelze kvalifikovat pouze jako návod k přečinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný uvedl v omyl nejen majitele uvedených věcí společnost VP Topné oleje, s. r. o., v likvidaci, ale také svědka F. B., vůči kterému předstíral, že je osobou oprávněnou disponovat s výše uvedenými věcmi, které patřily do majetkové podstaty společnost VP Topné oleje, s. r. o., v likvidaci. Svědek F. B. se tedy nedopustil trestné činnosti. Právní kvalifikace skutku je proto správná.

K námitce obviněného týkající se porušení zásady in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.

Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o odklad výkonu trestu odnětí svobody, neboť z ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. vyplývá, že návrh na takový postup může Nejvyššímu soudu podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který však takový návrh na postup Nejvyššího soudu neučinil. Nejvyšší soud sám neshledal důvody podle § 265o odst. 1 tr. ř. pro odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. M. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. června 2015

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek