Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
C7967375C9774A2AC1257EA10030D455.html
HTML · 10.75 KB
No categories available
21 Cdo 1789/2015
21 Cdo 1789/2015
U S N E S E N Í
Ing. J. S.
, proti žalovaným
1) L. L. S.
, zastoupené JUDr. Taťanou Kopkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, 5. května č. 1109/63,
2) J. S.
, a
3) Mgr. E. S.
, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 349/2009 , o dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2014 č.j. 64 Co 421/2013 -164, opravenému usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2014 č.j. 64 Co 421/2013 -188, takto:
I. Dovolání žalované 1)
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř. ):
Dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.3.2014 č.j. 64 Co 421/2013 -164, opravenému usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.8.2014 č.j. 64 Co 421/2013 -188, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem J. S., zemřelým dne 22.2.2009, podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996 sp. zn. 6 Co 10/96 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, roč. 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997 sp. zn. 2 Cdon 86/97 , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, roč. 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.4.2000 sp. zn. 21 Cdo 2568/99 ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 403/2007 ; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.11.2009 sp. zn. 21 Cdo 3992/2008 , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2015 sp. zn. 21 Cdo 4512/2014 ) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (vznáší-li výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudů), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 1) podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu