Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4381/2014

26 Cdo 4381/2014

U S N E S E N Í

statutárního města Brna

1) I. H.

, a

2)

V. H.

, zastoupeným JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem Brno, Bašty 413/2, o zaplacení částky 60.498,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2013, č. j. -296, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í:

Žalovaní (zastoupení advokátkou) podali včasné dovolání proti výroku I. usnesení ze dne 27. 9. 2013, č. j. -296, jímž Krajský soud v Brně (odvolací soud) potvrdil usnesení Městského soudu v Brně (soudu prvního stupně) ze dne 25. 6. 2013, č. j. -283, ve výroku I. o zastavení řízení (v důsledku zpětvzetí žaloby) ohledně zaplacení částky 60.498,- Kč s příslušenstvím v podobě poplatku z prodlení za dobu od 1. 12. 2003 do 2. 8. 2006 ve výši 84.704,- Kč. Dovolání není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II bod 2. ) – dále jen „ “, neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu ( ).

Dovolatelé (jak vyplývá z obsahu jejich dovolání - ) svými námitkami brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, že v posuzovaném případě je namístě zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby podle , neboť důvody, pro něž se zpětvzetím žaloby nesouhlasili, nelze pokládat za vážné ve smyslu Mají za to, že se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od závěrů, k nimž dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. . Odkaz dovolatelů na označený rozsudek je však nepřípadný, neboť se týká specifik předběžně vykonatelných rozsudků v pracovněprávních vztazích.

Podle žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí ( ).

Podle jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

Soudní praxe je ustálena v názoru, že vážné důvody, které opodstatňují nesouhlas se zpětvzetím žaloby, zpravidla spočívají v tom, že žalovaný nebo jiný účastník řízení má právní nebo jiný (morální, procesně ekonomický apod.) zájem na tom, aby o žalobě bylo meritorně rozhodnuto. Vážný důvod k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby má žalovaný v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu ( ) nebo které mohlo být zahájeno i na jeho návrh (například v řízení o vypořádání společného jmění manželů), nebo zejména také tehdy, jestliže dokazování ve věci postoupilo tak daleko, že lze očekávat rozhodnutí soudu a žalobce se zpětvzetím žaloby snaží zmařit vydání již očekávaného a pro něj nepříznivého rozhodnutí, vše za předpokladu, že nedošlo k platnému mimosoudnímu vyřešení věci dohodou účastníků. Zákon nikterak neurčuje hlediska, z nichž by měl soud vycházet při zkoumání vážnosti důvodů vedoucích druhého účastníka k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby. Rozhodující budou vždy okolnosti konkrétního případu a povaha uplatněného nároku, která především určí, zda budou přicházet v úvahu spíše subjektivní nebo spíše objektivní hlediska (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. , a ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. ).

V projednávané věci nejde o případ, kdy řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu, nebo i na návrh druhého účastníka (jak se dovolatelé mylně domnívají). Jde totiž o řízení o zaplacení dlužného nájemného a úhrad za služby.

Pokud dovolatelé především namítají, že

„vyřešení otázky výše nájemného a potvrzení neoprávněnosti nároku žalobce…je nutné z hlediska uplatnění jejich dalších

(v dovolání uváděných)

nároků“

, lze uvést, že soudní praxe je ustálena rovněž v názoru, že za vážný důvod nesouhlasu se zpětvzetím žaloby nelze považovat otázku překážky věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), která by nastala předpokládaným meritorním rozhodnutím soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2002, pod číslem 17.).

Od uvedené judikatury se odvolací soud při svém právním posouzení věci neodchýlil a dovolací soud zastává názor, že dospěl-li k závěru, že žalovaní – za situace, kdy

„jejich nesouhlas se zpětvzetím žaloby vyplývá z jejich setrvalého postoje, že nebyli a nejsou dlužníky žalobce“

– nemají vážné důvody bránit se zastavení řízení, není jeho úvaha v tomto směru zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. , a ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. ).

Ve vztahu ke zbývajícím dovolacím námitkám lze dodat, že s řešením předestřené otázky buď nesouvisí, nebo – v případě námitek vztahujícími se k vadám řízení a dále zpochybňujícími zjištěný skutkový stav – jimi dovolatelé uplatňují rovněž nezpůsobilé dovolací důvody.

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. soudu odvolacího ( , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. května 2015

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu