Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 73/2010

U S N E S E N Í

Bibby Financial Services, a.s.

R. T.

, zastoupenému JUDr. Ivo Bubrjakem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Soudní č. 1293/14, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 13. října 2009, č. j. -41, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 13.10.2009, č. j. -41, jímž bylo zrušeno usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15.5.2009, č.j. -5, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 4.6.2009, č.j. -10, a řízení o soudním prodeji zástavy bylo zastaveno, není přípustné podle , , v platném znění (dále jen „ “), neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu

V projednávané věci je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na právním názoru, že důvody, pro něž žalovaný nesouhlasil se zpětvzetím žaloby, nejsou vážnými důvody ve smyslu

Výklad této právní otázky je v soudní praxi ustálen tak, že vážné důvody, které opodstatňují nesouhlas se zpětvzetím žaloby, zpravidla spočívají v tom, že žalovaný nebo jiný účastník řízení má právní nebo jiný (morální, procesně ekonomický apod.) zájem na tom, aby o žalobě bylo meritorně rozhodnuto. Vážný důvod k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby má žalovaný v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu ( ) nebo které mohlo být zahájeno i na jeho návrh (například v řízení o vypořádání společného jmění manželů), nebo zejména také tehdy, jestliže dokazování ve věci postoupilo tak daleko, že lze očekávat rozhodnutí soudu a žalobce se zpětvzetím žaloby snaží zmařit vydání již očekávaného a pro něj nepříznivého rozhodnutí, vše za předpokladu, že nedošlo k platnému mimosoudnímu vyřešení věci dohodou účastníků.

Zákon nikterak neurčuje hlediska, z nichž by měl soud vycházet při zkoumání vážnosti důvodů vedoucích druhého účastníka k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby. Rozhodující budou vždy okolnosti konkrétního případu a povaha uplatněného nároku, která především určí, zda budou přicházet v úvahu spíše subjektivní nebo spíše objektivní hlediska.

V projednávané věci odvolací soud založil svůj právní názor na tom, že „otázka výše dluhu by mohla být řešena jen v souvislosti s nařízením prodeje zástavy“ a že „otázka nepřiměřenosti prodeje zástavy z hlediska poměru hodnoty závazku a její ceny nemá zde své místo“. Uvedený závěr odvolacího soudu je v souladu se zákonným pojetím řízení o soudním prodeji zástavy jako řízením nalézacím, ve kterém se soud zabývá pouze tím, zda zástavní věřitel má pohledávku zajištěnou zástavním právem k zástavě, jejíž prodej se navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem (srov. a násl. ). Námitky neuplatnitelné v řízení o soudním prodeji zástavy mohou být následně namítány v řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (srov. ).

Závěr o správnosti usnesení odvolacího soudu nemůže být jiný ani po přihlédnutí k námitkám dovolatele, že soud „před vydáním rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy nenařídil ústní jednání“ a že „odvolací soud ho ve svém rozhodnutí označuje jako zástavního dlužníka, zatímco je jen zástavce“, které jsou neopodstatněné. Soud může rozhodnout o nařízení prodeje zástavy i bez jednání a slyšení zástavního dlužníka, jestliže zástavní věřitel doloží zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře (srov. ). Žalobu může v takovém případě doručit zástavnímu dlužníku až s rozhodnutím o věci samé (srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.12.2003, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2005). Účastníkem řízení o soudním prodeji zástavy je jako zástavní dlužník ten, kdo je vlastníkem zástavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.3.2008, sp.zn. ).

Na přípustnost dovolání v daném případě nelze důvodně usuzovat ani z okolnosti „souběžného insolvenčního řízení“. Zahájení insolvenčního řízení samo o sobě nebrání tomu, aby byl nařízen výkon rozhodnutí postihující majetek, který patří do konkursní podstaty dlužníka – úpadce (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2001, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 69, ročník 2001).

Z hlediska závěru odvolacího soudu o tom, že „důvody nesouhlasu se zpětvzetím žaloby neshledává tak vážné, aby činily zpětvzetí žaloby neúčinným“, je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné a rovněž v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.11.2003, sp.zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.2008, sp.zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.9.2010, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 2011); nemá tedy po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a , neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2011

JUDr. Roman Fiala , v. r.

předseda senátu