Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4026/2013

29 Cdo 4026/2013

U S N E S E N Í

a)

Města Otrokovice

, se sídlem v Otrokovicích, náměstí 3. května 1340, PSČ 765 02, identifikační číslo osoby 00284301, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Schreiberem, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, PSČ 602 00, a

b) Compas Capital Consult, s. r. o.

, se sídlem ve Sviadnově, Na drahách 247, PSČ 739 25, identifikační číslo osoby 62301730, zastoupené Mgr. Bohdanou Šocovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Palackého 641/11, PSČ 779 00, za účasti společnosti

Vodovody a kanalizace Zlín, a. s.

, se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 383, PSČ 760 49, identifikační číslo osoby 49454561, zastoupené JUDr. Petrem Tomanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , , o dovolání společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2012, č. j. -1353, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Společnost Vodovody a kanalizace Zlín, a. s.,

je povinna

zaplatit navrhovateli a) na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. prosince 2011, č. j. -1231, , zamítl návrhy na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 4. listopadu 2003 (výrok I.), zamítl návrh navrhovatelky b) na přiznání přiměřeného zadostiučinění (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání obou navrhovatelů změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že vyslovil neplatnost usnesení napadené valné hromady přijatého k bodu 3 programu, tj. usnesení o schválení „Pravidel pro zvyšování základního kapitálu a vydávání akcií společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s.“, nevyslovil neplatnost procedurálních usnesení valné hromady přijatých k bodům 1 a 2 programu (první výrok), zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., kterým byl zamítnut návrh navrhovatelky b) na přiznání přiměřeného zadostiučinění, věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího ve vztahu mezi navrhovatelem a) a společností (třetí a čtvrtý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu, a to výslovně „do všech výroků“, podala společnost dovolání.

V rozsahu, ve kterém směřuje proti druhému, třetímu a čtvrtému výroku usnesení odvolacího soudu, není dovolání objektivně přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují až , (dále jen „ “). Podle není dovolání v rozsahu, v němž napadá druhý výrok usnesení odvolacího soudu, přípustné, neboť výrok, kterým bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, není měnícím ani potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu. Ustanovení , a pak nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2008, pod číslem 11, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti třetímu a čtvrtému výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího ve vztahu mezi navrhovatelem a) a společností, je dovolání rovněž objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání do druhého, třetího a čtvrtého výroku usnesení odvolacího soudu odmítl podle věty první a

V rozsahu, v němž směřuje proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí v části, v níž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti konané dne 4. listopadu 2003 o schválení „Pravidel pro zvyšování základního kapitálu a vydávání akcií společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s.“ (dále jen „pravidla“), Nejvyšší soud dovolání, které je přípustné podle , odmítl podle jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož bylo usnesení o schválení pravidel změnou stanov, pročež bylo nezbytné, aby jej přijala kvalifikovaná dvoutřetinová většina akcionářů přítomných na předmětné valné hromadě [dle a , obchodního zákoníku; dále jen „obch. zák.“] a aby byl o tomto rozhodnutí pořízen notářský zápis obsahující též schválený text změny stanov (dle obch. zák.), k čemuž však nedošlo, což je dalším důvodem neplatnosti označeného usnesení valné hromady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2011, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2011, pod číslem 157), dovolatelka nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotevírá.

Uvedený závěr obstojí jako samostatný důvod neplatnosti usnesení valné hromady o schválení pravidel. Nejvyšší soud je přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelkou uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. věty první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení dalších možných důvodů neplatnosti daného usnesení za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže. Proto Nejvyšší soud pokládá za nadbytečné zabývat se dovoláním v tomto rozsahu meritorně (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 54, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na uvedeném ničeho nemění ani zcela obecně formulovaná dovolací námitka, podle níž nezohlednil-li odvolací soud dobu uplynulou od konání předmětné valné hromady a neaplikoval § 131 odst. 3 písm. b) obch. zák., zasáhl do práv třetích osob získaných v dobré víře. V usnesení ze dne 22. května 2012, sp. zn. , totiž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož pro aplikaci § 131 odst. 3 písm. b) obch. zák. nestačí pouze potenciální možnost zásahu do práv třetích osob, nýbrž dovodil, že musí jít o zcela konkrétní zásah do práv třetích osob, který je podstatný (k tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. ). Jaká práva kterých třetích osob měla být vyslovením neplatnosti daného usnesení zasažena, ovšem dovolatelka nijak nespecifikuje.

Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi navrhovatelem a) a společností se opírá o , a , když dovolání společnosti bylo odmítnuto a navrhovateli a) vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z odměny zástupce navrhovatele a) za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 30. června 2014 - jejíž výše podle , bodu 5 a advokátního tarifu činí 3.100,- Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle vyhlášky ve výši 300,- Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 714,- Kč tak dovolací soud přiznal navrhovateli a) k tíži společnosti celkem 4.114,- Kč.

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi navrhovatelkou b) a společností Nejvyšší soud nerozhodoval, když - jak je zřejmé z obsahu spisu – ve vztahu k uplatněnému nároku navrhovatelky b) na zaplacení přiměřeného zadostiučinění usnesení Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi těmito účastníky rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně 27. května 2015

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu