Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2068/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele MUDr. P. S., zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 15, PSČ 110 00, za účasti společnosti Elektroporcelán Louny a. s., se sídlem v Lounech, Postoloprtská 2951, PSČ 440 15, identifikační číslo osoby 49 90 25 21, zastoupené JUDr. Janem Slunečkem, advokátem, se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, PSČ 440 01, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. ledna 2011, č. j. -63, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. dubna 2009, č. j. -43, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Elektroporcelán Louny a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 25. června 2004 (dále jen „valná hromada“), jímž valná hromada rozhodla o změně podoby akcií ze zaknihované na listinnou a o odpovídající změně stanov.

V odůvodnění usnesení se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v daném případě není možné prohlásit usnesení valné hromady za neplatné, neboť by tím došlo k podstatnému zásahu do práv třetích osob [§ 183 odst. 1 obchodního zákoníku – dále jen „obch. zák.“ – ve spojení s § 131 odst. 3 písm. b) obch. zák.]. Odvolací soud nepřisvědčil názoru navrhovatele, který namítal, že usnesení valné hromady společnosti je právním úkonem obcházejícím zákon, když v důsledku změny podoby akcií se tyto akcie stávají na veřejném trhu neobchodovatelnými, s odůvodněním, že ustanovení § 131 obch. zák. jako důvod neplatnosti obcházení zákona neobsahuje.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “), důvodnost opírá o ustanovení a b). Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se při svém rozhodování odklonil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. od usnesení ze dne 26. března 2008, sp. zn. nebo ze dne 24. února 2009, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2008, sp. zn. , které dovoluje za určitých okolností pohlížet na usnesení valné hromady jako na právní úkon), když „nepřipustil analogické použití (dále jen „obč. zák.“) pro posouzení platnosti usnesení valné hromady v případě obcházení zákonných ustanovení“. Namítá i, že odvolací soud a svůj závěr ani patřičně neodůvodnil, přičemž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. . Dovolatel je proto názoru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam, když otázka vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady dle ustanovení obch. zák. je jednotlivými soudy (odvolacím a dovolacím) rozhodována rozdílně.

Druhou zásadní právní otázku pak spatřuje v interpretaci a použití ustanovení § 131 odst. 3 písm. b) obch. zák., přičemž dovozuje, že tuto otázku dosud Nejvyšší soud neřešil. Poukazuje na to, že se odvolací soud nevypořádal s námitkami vyjádřenými v odvolání a neuvedl, jak dospěl k názoru, že mělo dojít k podstatnému zásahu do práv třetích osob, když navrhovatel v odvolání namítal, že žádný konkrétní zásah do práv třetích osob nevyšel najevo; nesouhlasí se zamítnutím žaloby jen na základě neurčité hypotézy, že by k zásahu mohlo dojít. Protože v tomto případě nebyl prokázán (ani prokazován) konkrétní zásah do práv třetích osob ani jejich dobrá víra, spatřuje dovolatel v postupu soudů vadu, která měla za následek porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces.

Společnost ve vyjádření k dovolání odmítá závěry navrhovatele, přičemž poukazuje zejména na to, že ustanovení § 39 obč. zák. lze aplikovat pouze podpůrně v případě, kdy některé otázky nelze podle obchodního zákoníku řešit, o který v projednávané věci nejde.

Dovolání je přípustné podle

Již v usnesení ze dne ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obcházení zákona může být důvodem pro prohlášení usnesení valné hromady za neplatné. V tomto usnesení uzavřel, že za rozhodnutí, kterým má dojít k obejití povinností stanovených v ustanovení § 186a obch. zák. pro případ zrušení registrace účastnických cenných papírů, je však lze považovat jen tehdy, bude-li bez velmi vážného důvodu pro takový postup rozhodnutím nastolen stav, kdy akcie společnosti nebudou obchodovatelné na žádném z veřejných trhů. K závěru, že tomu tak v projednávané věci je, však nepostačuje to, že si členka představenstva společnosti byla vědoma, že změnou podoby akcií dojde k jejich vyřazení z jednoho z veřejných trhů, jak se domnívá dovolatelka (a to i s přihlédnutím k tomu, že je obecně známo, že častým důvodem změny podoby akcií ze zaknihovaných na listinné je snaha o ušetření transakčních nákladů spojených s vedením účtu ve Středisku cenných papírů). Takovým důvodem by bylo zejména to, že z rozhodnutí valné hromady o změně podoby akcií vyplyne, že akcie společnosti po změně podoby nesplňují podmínky přijetí k obchodování na veřejném trhu.

Aby bylo možno učinit závěr o tom, zda měla společnost v úmyslu posuzovaným usnesením obejít zákon, bylo třeba zkoumat, zda v důsledku uvedeného rozhodnutí nastane takový stav, že listinné akcie společnosti nebude možné registrovat na žádném z veřejných trhů. Pro zjištění, že akcie společnosti přestanou být registrovanými cennými papíry ve smyslu ustanovení § 71 odst. 1 zákona o cenných papírech (dnes cennými papíry přijatými k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu), bylo tedy třeba se zabývat zejména tím, zda podle Burzovních pravidel ve znění účinném v době přijetí usnesení valné hromady by v důsledku rozhodnutí valné hromady společnosti o změně podoby akcií, nebylo možno tyto akcie přijmout k obchodování na Burze cenných papírů Praha, a. s. Takové posouzení však odvolací soud neprovedl, a proto je i z tohoto důvodu jeho právní posouzení věci neúplné, a tedy i nesprávné.

Zjistí-li soudy v dalším řízení, že listinné akcie společnosti bylo za daných okolností možno přijmout k obchodování na Burze cenných papírů Praha, a. s. či na jiném veřejném trhu, ale k obchodování na takovém trhu přijaty nebyly, nezakládá takový stav neplatnost usnesení valné hromady o změně podoby akcií, ale povinnost společnosti, aby podnikla kroky potřebné k přijetí akcií k obchodování na veřejném trhu.

Z uvedeného plyne, že závěr, podle něhož obcházení zákona nemůže být důvodem pro prohlášení usnesení valné hromady za neplatné, na které založil napadené rozhodnutí odvolací soud, je nesprávný.

Nejvyšší soud nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně (s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil), že pro aplikaci ustanovení § 131 odst. 3 písm. b) obch. zák. postačí i jen potenciální možnost zásahu do práv třetích osob. Podle ustanovení § 131 odst. 3 písm. b) obch. zák., které se podle ustanovení § 183 odst. 1 obch. zák. použije i pro akciovou společnost, nevysloví soud neplatnost usnesení valné hromady, pokud by tím došlo k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami. Gramatickým výkladem („by došlo k podstatnému zásahu“, nikoli „mohlo dojít“) lze dovodit, že musí jít o zásah do práv třetích osob, nikoli o potencionální zásah, a to o zásah podstatný. Při závěru zastávaném soudem prvního stupně by se ostatně stalo ustanovení § 131 odst. 1 obch. zák. obecně nevyužitelným, neboť možnost potenciálního zásahu do práv třetích osob hrozí u významného počtu rozhodnutí valné hromady (např. rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu upisováním akcií, apod.) Jinými slovy, při akceptaci závěrů soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil i odvolací soud, by se některá usnesení valné hromady stala nenapadnutelnými, což směřuje proti účelu ustanovení § 131 a § 183 obch. zák.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení , věty za středníkem a odst. 3 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( , věta druhá a ).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( , věta třetí, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. května 2012

doc. JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu