Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
3A1294735DECDD49C1257E8C0025D052.html
HTML · 15.89 KB
No categories available
29 Cdo 524/2015
29 Cdo 524/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně RESIL s. r. o., se sídlem v Dolní Lomné 266, PSČ 739 91, identifikační číslo osoby 25818376, zastoupené Mgr. Danielem Siwym, advokátem, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, PSČ 737 01, proti žalovanému Mgr. Lukáši Raidovi, jako správci konkursní podstaty úpadkyně Union banka, a. s. „v likvidaci“, identifikační číslo osoby 41034261, o určení pravosti nevykonatelných pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 90/2008 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. července 2014, č. j. 6 Cmo 68/2010 -148, takto:
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. ledna 2010, č. j. 32 Cm 90/2008 -48, zamítl žalobu o určení pravosti ve výroku blíže specifikovaných pohledávek z titulu náhrady škody (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. ohledně pohledávky z titulu náhrady škody ve výši 8.872.000,- Kč a částky 5.000.000,- Kč coby části pohledávky z titulu náhrady škody ve výši 8.000.000,- Kč; potvrdil rovněž výrok II. rozsudku soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když předchozí rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. prosince 2010, č. j. 6 Cmo 68/2010 -70, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, k dovolání žalobkyně Nejvyšší soud zčásti zrušil rozsudkem ze dne 25. července 2013, č. j. 29 Cdo 1627/2011 -99, uveřejněným v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2014, pod číslem 95, jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách.
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti jeho prvnímu výroku) podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5 , § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. [o situaci předvídanou v § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Z § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06 , jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003 , uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Namítá-li dovolatelka, že z rozvah účetních závěrek podílového fondu „ULTRAPOŽITKOVÝ“ Leavia invest. spol., a. s. podílový fond, nelze seznat, že podílníkům vznikla škoda a kdo je povinen k její náhradě, zpochybňuje tím hodnocení důkazů provedené odvolacím soudem.
Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. o. s. ř. však nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009 , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96 , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc nezpůsobilého dovolacího důvodu dle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. (viz § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že se dosud nezabýval otázkou, zda byly příslušné účetní závěrky zveřejněny, a podílníci se tak s jejich obsahem mohli seznámit, brojí proti – dle jejího názoru – neúplným skutkovým zjištěním, a uplatňuje tak opět nezpůsobilý dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Nadto, zodpovězení této otázky je pro věc nerozhodné, neboť věcně legitimována k vymáhání náhrady škody na majetku v podílovém fondu je investiční společnost, která tento majetek spravuje a vykonává práva a plní povinnosti s ním spojené vlastním jménem na účet podílníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 1252/2004 , uveřejněný pod číslem 39/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro posouzení počátku běhu promlčecí lhůty je proto rozhodné, kdy se o vzniku škody a o tom, kdo je povinen k její náhradě, dozvěděla investiční společnost. V tomto ohledu je právní posouzení věci odvolacím soudem v souladu i se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 3526/2007 , uveřejněného pod číslem 82/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poukaz dovolatelky na odlišné právní závěry učiněné Vrchním soudem v Olomouci v řízení vedeném pod sp. zn. 8 Cmo 331/2006 je pak zjevně nepřiléhavý, neboť uvedené řízení je řízením o náhradu škody vedeným podílníkem proti členům statutárního orgánu investiční společnosti, nikoli řízením o náhradu škody vedeným investiční společností proti depozitáři jako v projednávané věci.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, žalovanému však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1 , § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona ). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010 , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2015
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu