Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1204/2015

30 Cdo 1204/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce K. N. H., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 39.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2014, č.j. -74, takto:

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. prosince 2014, č.j. -74, potvrdil podle (dále jen „ “) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. června 2014, č.j. -46, kterým byla výrokem I. zamítnuta žaloba o zaplacení částky 39.000,- Kč s příslušenstvím a výrokem II. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Městský soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 5. února 2015 dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení (dále jen „ ), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu a to např. rozhodnutím NS ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. , ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. , ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. , a ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. . Dále má za to, že je dovolání přípustné, neboť podle jeho názoru rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena, a to, zda v případě, kdy účastník požaduje plnění, které nepřesáhlo částku 50.000,- Kč, může soud za situace, kdy není vázán z podstaty věci návrhem žalobce, tento návrh sám o své vůli překročit.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014, a nejdříve se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.

Jak vyplývá z obsahu spisu, a zejména pak z dovoláním napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, odvolací soud v posuzované věci rozhodl o částce 39.000,- Kč s příslušenstvím. Shodně se soudem prvního stupně přitom neshledal oprávněnost uplatněného nároku na náhradu tvrzené nemajetkové újmy.

Z ustanovení vyplývá, že proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v , není dovolání podle přípustné. V souzené věci bylo rozhodnuto (zamítnutím žaloby) o částce nedosahující uvedené výše, přičemž se nejednalo o žádnou z uvedených zákonem stanovených výjimek. Možné úvahy dovolatele týkající se otázky přípustnosti dovolání v souzené věci se za popsaného stavu jeví pouze jen jako účelové.

Pokud dovolání napadá též výrok o náhradě nákladů řízení, pak v této části postrádá jakékoliv odůvodnění. Dovolání tak v tomto případě trpí vadami, které nebyly ve lhůtě odstraněny, přičemž pro ně není možno v dovolacím řízení pokračovat.

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce proti napadeným výrokům rozsudku Městského soudu v Praze podle ustanovení věty první pro nepřípustnost odmítl.

U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení věta druhá

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2015

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu