Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 792/2015

33 Cdo 792/2015

U S N E S E N Í

R. P.,

žalované

Upstream Czech Republic s. r. o.

se sídlem v Praze 8, Karolinská 661, identifikační číslo 28430166, zastoupené Mgr. Zuzanou Valouškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1096/19, o zaplacení 579.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2014, č. j. -257, takto:

I. Dovolání seodmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.213,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Zuzany Valouškové, advokátky.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 13. 11. 2013, č. j. -231, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 579.750,- Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. 1. 2010 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech státu. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí (žalobě vyhovující) rozsudek ze dne 9. 5. 2011, č. j. -77, Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2012, č. j. -121, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Rozsudkem ze dne 4. 9. 2014, č. j. -257, Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech státu; ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky jej změnil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že „dovolací soud materii judikovanou napadeným rozsudkem dosud ve své rozhodovací praxi neřešil a zároveň se domnívá, že právní otázka řešená odvolacím soudem má být posouzena jinak, než ji posoudil odvolací soud“.

Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl, neboť „nejsou splněny předpoklady dle ust. “ (v dovolání jsou totiž pouze nepřesně rekapitulovány skutkové okolnosti případu), popř. aby dovolání zamítl postupem dle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné, a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání není podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/13 Sb., dále jen „ “), přípustné, protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost ve smyslu

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobce sice ohlásil dovolací důvod podle odst. l a zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu, že mu nevnikl nárok na výhru pro den 1. 1. 2009 (a tudíž ani nárok na náhradu škody, která mu měla být způsobena tím, že neobdržel avizovaný automobil BMW), jeho námitky však směřují primárně proti skutkovým zjištěním, na nichž je právní posouzení věci založeno. Oproti odvolacímu soudu totiž žalobce prosazuje názor, že byl ze soutěže vyloučen nespravedlivě, v rozporu se soutěžními pravidly, resp. namítá, že neporušil pravidla deklarovaná v článku 9.2 veřejně vyhlášených „Pravidel soutěže Hrajte s O2 o 100 BMW“ (konkrétně zákaz používání identických technických zařízení či systémů usnadňujících odesílání odpovědí v soutěži), a odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně, v rozporu se závěry obsaženými ve znaleckém posudku soudního znalce RNDr. Vlastimila Klímy, zjistil, jak byly soutěžní podmínky nastoleny. Skutkového charakteru je rovněž výtka žalobce, že odvolací soud pochybil při výkladu vůle organizátora soutěže (nerespektoval pravidlo výkladu projevu vůle contra preferentem). Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Z uvedeného je patrné, že žalobce v dovolání neuplatnil (jediný) způsobilý dovolací důvod ve smyslu a 3 , neboť správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit (nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem - viz a contrario).

Požadavek žalobce aby dovolací soud„ právní otázku řešenou odvolacím soudem posoudil jinak, než jí posoudil odvolací soud“, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu Významově totiž neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013). Řečeno jinak, žalobce se nedomáhá toho, aby dovolací soud posoudil určitou, jím již v minulosti vyřešenou otázku hmotného nebo procesního práva jinak, nýbrž toho, aby posoudil věc odlišně („jinak“) od odvolacího soudu.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. května 2015

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu