Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 600/2015

21 Cdo 600/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Ing. M. F., zastoupené Mgr. Barborou Hákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kmochova č. 517/2, proti žalované Obchodní akademii a Vyšší odborné škole ekonomické, Tábor, Jiráskova 1615,příspěvkové organizaci, se sídlem v Táboře, Jiráskova č. 1615, IČO 60064790, zastoupené JUDr. Josefem Tuškem, advokátem se sídlem v Táboře, tř. 9. května č. 678, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 16. října 2014, č. j. -824, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 16. 10. 2014, č. j. -824, podle ustanovení věty první odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr (který podrobně rozebral a zdůvodnil) o tom, že žalobkyně se jednáními specifikovanými pod body 3 – 5, 6, 7, 9, 12 a 13 výpovědi dopustila minimálně soustavného méně závažného porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci a že po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni dále zaměstnávala, zpochybňuje správné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil, předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Nastoluje-li se otázka „aplikace ustanovení a “ a „přípustnost zvukového záznamu jako důkazu v občanském řízení“, pak dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce výkladu pojmu soustavné méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ve smyslu ustanovení části věty za středníkem srov. např. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 56 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003, a rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1992, sp. zn. , uveřejněný pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1994, k otázce posouzení intenzity porušení pracovních povinností srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 142, roč. 2005, k otázce výkladu pojmu „spravedlivě požadovat“ srov. např.rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 111, v časopise Soudní judikatura roč. 2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011, sp. zn. , k otázce přípustnosti zvukového záznamu jako důkazu v občanském řízení srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1998, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 39 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. , když v posuzované věci se nejedná o případ, že by nebyl žádný jiný přímý důkaz, který by sloužil k objasnění toho, co se odehrálo při jednání dne 14. 9. 2009 (srov. právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. )] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Namítá-li dovolatelka, že „pokud je jí vytýkáno porušení vnitřních předpisů školy, pak nebylo prokázáno, že by vůbec byla s takovými předpisy seznámena a že by takové předpisy opravdu existovaly“, opomíjí, že odvolací soud spatřoval porušování povinností (jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku) především v neplnění základních povinností vyplývajících z ustanovení a b) , z pracovní smlouvy a pracovní náplně žalobkyně a z opatření ředitelky žalované ze dne 14. 9. 2009.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky, jíž uplatňuje zmatečnostní vadu podle (namítá-li, že „ve věci rozhodoval soudce JUDr. Ožvald, který rovněž rozhodoval v prvním stupni žalobu žalobkyně na ochranu osobnosti proti žalované“), neboť v této části rovněž neuplatňuje dovolací důvod podle Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení , a b) a přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení věty druhé - jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Uvedený předpoklad v projednávané věci však naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. května 2015JUDr. Mojmír Putnapředseda senátu