Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4213/2014

22 Cdo 4213/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) J. M., L., a b) MUDr. A. M., P., obou zastoupených Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem se sídlem v Praze 7, Osadní 324/12a, proti žalovaným: 1) JUDr. L. H., a 2)Ing. J. H.,oběma P., zastoupeným JUDr. Pavlem Novickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 635/6, o zrušení soudního smíru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2014, č. j. -186, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. září 2013, č. j. -151, zamítl žalobu na zrušení usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 11. června 2008, č. j. -54 o schválení smíru. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 19. února 2014, č. j. -186, výrokem pod bodem I. nepřipustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud nařídil žalovaným zbourání zdí, které jsou všechny postavené na jejich pozemku parc. č. 129/4 a 129/5 a nechal vytyčit původní hranici s tím, že tam bude dodatečně zakreslen onen kamenný mezník jako výchozí trojmezí; skutečné zaměření a vytyčení bude provedeno pod kontrolou manželů M. Výrokem pod bodem II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o („ “) a uplatňují dovolací důvod uvedený v

Žalobci spatřují přípustnost dovolání v tom, napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Žalobci doplnili dovolání podáním z 2. 3. 2015, doručeným dovolacímu soudu 2. 3. 2015, ve kterém uvedli, že nově disponují geometrickým plánem z 23. 1. 2015, který zároveň předložili. Požadovali, aby „dovolací soud k této „nové“ skutečnosti přihlédl“. Kromě toho, že doplnění bylo podáno po uplynutí dovolací lhůty, žalobci přehlédli , který stanoví, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

Dovolání není přípustné.

Dovolací soud předesílá, že právní úprava dovolacího řízení účinná od 1. 1. 2013 nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Avšak právě tento charakter mají námitky, které dovolatelé v dovolání vymezují. Nejvyšší soud již několikrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. září 2014, sp. zn. ).

Dovolatelé v dané věci řádně nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu až 238a

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Tomuto požadavku dovolatelé nedostáli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. , uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz).

Podle dovolatelů je přípustnost dovolání dána tím, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena.“ Tuto otázku však dovolatelé nijak nekonkretizují; jejich námitky směřují – nepřípustně – ke zpochybnění skutkového stavu a k hodnocení důkazů provedenému v nalézacím řízení. Nevymezují tedy žádný zákonem specifikovaný předpoklad přípustnosti dovolání. Ke skutkovým námitkám nelze v dovolacím řízení přihlížet (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. ).

K námitce, že soud měl ustavit namísto znalce k podání posudku znalecký ústav, se uvádí, že postup soudu v této otázce je vždy na úvaze soudů v nalézacím řízení, vycházející z posouzení výjimečnosti a obtížnosti věci ( ), kterou může dovolací soud zpochybnit jen, je-li zjevně nepřiměřená. Vytýčení hranic pozemků nepatří k výjimečným případům a ani v této věci není nic, co by ji činilo zvlášť obtížnou; chybí tedy jakýkoliv předpoklad pro možnost připuštění dovolání. Ostatně, i kdyby opravdu o pochybení šlo, mohlo by založit vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě by však bylo možno přihlédnout jen, pokud by dovolání bylo jinak přípustné ve smyslu (viz ).

Dovolání tedy není podle přípustné; Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. dubna 2015 JUDr. Jiří S p á č i l, CSc. předseda senátu