Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4782/2014

28 Cdo 4782/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce B. M., H. n. M., zastoupeného Mgr. Pavlem Andrlem, advokátem se sídlem v Přerově, Kratochvílova 624/43, proti žalovanému Ing.K. Ž., P., zastoupenému Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem se sídlem v Praze 11, V Parku 2323/14, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2014, č. j. -82, takto:Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem pro uznání ze dne 19. 2. 2014, č. j. -64, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení i o soudním poplatku (výroky II. a III.). Soud naznal, že jelikož žalovaný odpor ze dne 23. 5. 2013 proti platebnímu rozkazu řádně doručenému dne 10. 5. 2013 zdůvodnil až dne 11. 7. 2013, uplatní se zde domněnka uznání nároku ve smyslu ve spojení s a odst. 5 a o žalobě na vydání bezdůvodného obohacení je možno rozhodnout rozsudkem pro uznání.

K odvolání žalovaného přezkoumal uvedené rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je usnesením ze dne 23. 6. 2014, č. j. -82, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud poukázal na to, že platebním rozkazem bylo žalovanému uloženo, aby se k žalobě vyjádřil ve lhůtě 30 dnů ode dne podání odporu. Následně byl dne 25. 6. 2013 žalovanému doručen přípis soudu (datovaný ke dni 7. 6. 2013), jímž mu bylo uloženo, aby do 15 dnů doplnil podaný odpor a zdůvodnil nesouhlas s platebním rozkazem. Soud je přitom v souladu s omezen při určování lhůty k podání vyjádření ve smyslu pouze tím, že nesmí být kratší 30 dnů od doručení usnesení ve smyslu tohoto ustanovení, přičemž bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, určí ji soud až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu. Jedná se současně o lhůtu soudcovskou, již může předseda senátu prodloužit, jako tomu bylo i zde. Podal-li tedy žalovaný písemné vyjádření u orgánu, který měl povinnost je soudu doručit, dne 10. 7. 2013, je zjevné, že tak učinil včas, neboť zmiňovaným přípisem doručeným před koncem původní třicetidenní lhůty ve smyslu došlo k jejímu prodloužení o patnáct dnů. Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle odkazovaných ustanovení tak nebyly splněny.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž zdůraznil, že lhůta k odůvodnění odporu byla prodloužena již ode dne doručení přípisu soudu žalovanému, to jest od 13. 6. 2013, ve výsledku proto jen o dva pracovní dny. Úvaha odvolacího soudu, dle níž běh prodloužené lhůty započal až po skončení lhůty původní, nemá oporu ani v obsahu přípisu ze dne 7. 6. 2013, ani v recentní právní úpravě. Žalovaný tak mohl uplatnit svou obranu do 28. 6. 2013, na jakékoliv následné podání je třeba pohlížet jako na opožděné. Odvolací soud tudíž pochybil při posouzení otázky, kdy v souladu s počala běžet (prodloužená) lhůta pro odůvodnění odporu, respektive nastoupení účinků přípisu soudu dle a 2 vůči účastníku. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí a potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, případně rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření zpochybnil přípustnost podaného dovolání, vyzdvihl, že přípis soudu ze dne 7. 6. 2013 mu byl doručen až dne 25. 6. 2013, a navrhl odmítnutí dovolání.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , („ “), ve znění účinném od 1. 1. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

V posuzovaném dovolání uvedené chybí a z jeho obsahu nelze vysledovat, jakou právní otázku, na níž napadené rozhodnutí spočívá, dovolatel otevírá k dovolacímu přezkumu. Není možné přehlédnout, že výhrady dovolatele se odvíjejí v podstatě od odlišného určení data doručení přípisu soudu ze dne 7. 6. 2013 žalovanému, přičemž dovolatel vychází z toho, že se tak stalo dne 13. 6. 2013, zatímco dle zjištění odvolacího soudu (odpovídajícího i údajům na doručence, dle níž byla předmětná zásilka po nezastižení žalovaného na adrese v P. dosílána na adresu v O.) byl zmiňovaný přípis doručen žalovanému až dne 25. 6. 2013. Byť dovolatel naznačuje opak, odvolací soud ve svém rozhodnutí nevyjádřil názor, že by snad k prodloužení lhůty dle mělo dojít až po uplynutí lhůty původní, a zjevně vycházel z toho, že byl-li přípis doručen dne 25. 6. 2013, počala v souladu s zmíněná lhůta běžet dne 26. 6. 2013. Nad rámec uvedeného se sluší za korektní označit i úvahu odvolacího soudu, dle níž počala-li třicetidenní lhůta k podání vyjádření dle běžet v souladu s po uplynutí lhůty k podání odporu (počítané s přihlédnutím k , větě druhé, ) a byla-li před uplynutím v souladu s prodloužena o patnáct dnů, bylo následné podání žalovaného učiněno včas. Dovolatel přitom polemiku, jíž by relevantním způsobem zpochybňoval správnost závěrů odvolacího soudu v právní rovině, v níž jediné je možno rozhodnutí odvolacího soudu podrobovat dovolacímu přezkumu, nepředestírá.

Poněvadž žalobce nedostál požadavkům na náležitosti dovolání a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat, Nejvyšší soud dovolání dle , věty první, odmítl (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , odmítl).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. května 2015

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu