Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5019/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců: a) K. R., a b) M. R., obou P., zastoupených JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 62, proti žalovaným: 1) M. V., Ž. n. S., a 2) J. V., M., zastoupeným JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, o zaplacení částky 934.219,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 23. července 2014, č. j. -561, takto: I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :( 243f odst. 3 )

Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. února 2012, č. j -431 (ve znění doplňujícího rozsudku tohoto soudu ze dne 22. února 2012, č. j. -443), ve výroku pod bodem I v části, kterou bylo každému z žalovaných uloženo zaplatit žalobcům částku 290.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I, písm. a/ a b/), zatímco ve zbylém rozsahu jej změnil tak, že ohledně zaplacení dalších 177.109,50 Kč s určeným úrokem z prodlení se žaloba zamítá (výrok II, písm. a/ a b/); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení vzniklých státu (výroky III až VII).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , neboť dovoláním označené právní otázky hmotného práva odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit a dovolání tak není přípustné (k předpokladům přípustnosti dovolání srov. ).

K závěru odvolacího soudu o vzniku závazku z bezdůvodného obohacení mezi účastníky ( a násl. , ) coby důsledek bezesmluvní investice žalobců do nemovitosti ve vlastnictví žalovaných (mající za následek její zhodnocení) sluší se z ustálené judikatury odkázat např. již na rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. října 1984, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40, ročník 1984), přičemž v případě hodnot vynaložených na cizí nemovitost je pohledávkou z bezdůvodného obohacení rozdíl mezi hodnotou nemovitosti před provedením investic a po něm vyčíslený ke dni vzniku bezdůvodného obohacení (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26, ročník 1975; dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2003, sp. zn. ; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2006, sp. zn. spolu s ostatními citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu). Je-li právní vztah mezi stranami vzniklý závazkem z bezdůvodného obohacení ( a násl. obč. zák.), je pak vyloučeno, aby na práva a povinnosti účastníků byla aplikována ustanovení zákona o smlouvě nájemní, mezi nimi též dovolaleli zmiňovaná ustanovení upravující podmínky, za nichž je nájemce oprávněn provádět změny na pronajaté věci ( obč. zák.) – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. 14/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 9. srpna 2001, sp. zn. ; usnesení ze dne 24. června 2008, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 7. ledna 2009, sp. zn. ).

Námitky dovolatelů, že ze strany žalobců šlo o neoprávněný zásah do jejich vlastnictví, zakládají se pak na kritice skutkových zjištění odvolacího soudu, jenž uzavírá, že ke zhodnocení stavby ve vlastnictví žalovaných investicí žalobců došlo s vědomím žalovaných a nikoliv proti jejich vůli (ač mezi účastníky smluvní vztah nevznikl). Tento posléze žalovanými kritizovaný závěr odvolacího soudu (z něhož rovněž usuzují na jiné právní posouzení věci a přípustnost dovolání) je tudíž závěrem skutkovým, jenž nelze napadnout dovoláním (srov. ).

Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky dovolatelů kritizující závěry odvolacího soudu o zhodnocení stavby v jejich vlastnictví investicemi žalobců (vyčíslení hodnoty stavby před provedením investic a po něm), kdy jde rovněž o závěry skutkové coby výsledek hodnocení v řízení provedených důkazů – znaleckých posudků ( ).

Sluší se dodat, že ke zmatečnostem, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. věta druhá ).

Konečně napadají-li dovolatelé též rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, dovolání – v rozporu s ustanovením 241a odst. 2 – postrádá vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí (které z hledisek uvedených v pokládají v případě tohoto napadeného výroku za splněné – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se pak opírá o ustanovení , a , za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto a kdy náklady žalobců spojené s podáním velmi stručného vyjádření k dovolání nelze v daném případě pokládat za účelně vynaložené náklady k uplatňování či bránění práva.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. května 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu