Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1646/2015

29 Cdo 1646/2015

U S N E S E N Í

Dovolání seodmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání úpadce potvrdil usnesení ze dne 2. prosince 2014, č. j. -2942, jímž Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) zrušil konkurs na majetek úpadce po splnění rozvrhového usnesení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007).

Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ve spojení s , Nejvyšší soud odmítl podle věty první a jako nepřípustné.

Z ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “), plyne, že jediným předpokladem, který musí být naplněn k tomu, aby soud podle tohoto ustanovení rozhodl o zrušení konkursu, je, aby bylo splněno rozvrhové usnesení. Odtud také plyne okruh způsobilých námitek, jimiž úpadce či konkursní věřitelé mohou brojit proti vydání takového usnesení (tento závěr Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil již v důvodech usnesení ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 21/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 21/2007“, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Vedle argumentu, že ke zrušení konkursu nemělo dojít, neboť rozvrhové usnesení nebylo ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli ještě splněno, je to již jen argument, že vydání usnesení je předčasné, neboť rozvrhové usnesení ještě nenabylo právní moci. K témuž závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usneseních ze dne 16. května 2006, sp. zn. , ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. , ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. a ze dne 15. dubna 2009, sp. zn. (jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Lze si rovněž představit, že důvodem, pro který by konkurs neměl být zrušen ani v případě, že pravomocné rozvrhové usnesení již bylo splněno, je, že po vydání rozvrhového usnesení nastala (vznikla) právní skutečnost, na základě které úpadce nabyl další majetek (srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. ).

S těmito závěry, v napadeném usnesení výslovně podpořenými odkazem na výše označené usnesení sp. zn. , je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu.

Namítá-li úpadce, že konkurs by neměl být zrušen „před splněním rozvrhového usnesení ve prospěch všech věřitelů, tedy nemělo dojít ke složení plnění do soudní úschovy, aniž by tento postup byl věřiteli nebo úpadcem schválen“, pak především pomíjí, že i tzv. náhradní splnění dle , (dále jen „o. z.“), soluční úschova (srov. i až , o zvláštních řízeních soudních), má účinky splnění dluhu. K využití tohoto způsobu splnění pak není zapotřebí souhlasu věřitele, o jehož pohledávku jde (tento úpadcův požadavek se naopak zcela míjí s důvody, pro které je tento institut upraven – srov. dikci o. z.). Plnění zde poskytuje správce konkursní podstaty, který je povinen splnit rozvrh, a to v případě neposkytnutí součinnosti ze strany konkursních věřitelů i tzv. náhradním splněním. Ze zákona o konkursu a vyrovnání nevyplývá, že by tento postup správce konkursní podstaty byl podmíněn souhlasem věřitelského orgánu, konkursního soudu či úpadce.

Lze doplnit, že obecně platí, že správce konkursní podstaty, jemuž brání objektivní překážka v uspokojení zjištěné pohledávky k rukám (na účet) přihlášeného konkursního věřitele, může svou povinnost vyplývající z rozvrhového usnesení splnit plněním do soudní úschovy (k tomu srov. důvody R 21/2007).

Odvolací soud nepochybil ani v závěru, že zrušení konkursu nebrání úpadcův poukaz na probíhající trestní řízení proti bývalému správci konkursní podstaty JUDr. Janu Molíkovi (v němž úpadce vystupuje jako poškozený), ani probíhající řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2, v němž se úpadce domáhá vůči České republice náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za nemateriální újmu, jež mu byla způsobena délkou konkursního řízení. Je tomu tak především proto, že uvedená tvrzení nesvědčí o tom, že by úpadce po vydání rozvrhového usnesení nabyl další majetek. Z tvrzených nároků úpadce dosud ničeho nevymohl, úpadce ani správce konkursní podstaty neobdrželi žádné plnění na úhradu tvrzených pohledávek, které by mohlo být předmětem dalšího (dodatečného) rozvrhu. Jak navíc správně poznamenal odvolací soud, nabude-li úpadce po zrušení konkursu majetek, nic mu nebude bránit v tom, aby z něho uspokojil své věřitele, přičemž ti z nich, jejichž pohledávka byla zjištěna a úpadce ji nepopřel, mohou na základě upraveného seznamu přihlášených pohledávek po skončení konkursu vést výkon rozhodnutí (exekuci) na majetek úpadce (srov. a v judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 82/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přihlédnout k tvrzením, která dovolatel nově uplatnil v dovolacím řízení (především v doplnění dovolání ze dne 30. března 2015), Nejvyššímu soudu brání ustanovení

Poměřováno další dovolací argumentací (výtkami proti postupu bývalého správce konkursní podstaty JUDr. Molíka, dále námitkami, podle nichž měly soudy před zrušením konkursu nařídit jednání), je dovolání jinak založeno na stejných argumentech, jako jsou ty, s nimiž se Nejvyšší soud v téže konkursní věci vypořádal (jako s nedůvodnými) v usnesení ze dne 31. března 2014, sp. zn. , jímž odmítl dovolání úpadce proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu o rozvrhu zpeněženého majetku konkursní podstaty úpadce mezi věřitele. Na toto rozhodnutí Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 30. dubna 2015

Mgr. Milan P o l á š e k

předseda senátu