Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5180/2014

29 Cdo 5180/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, proti žalovaným 1) TZB FORTE s. r. o., se sídlem v Hrubčicích 248, PSČ 798 21, identifikační číslo osoby 28 33 15 59, 2) G. D., a 3) D. M., zastoupenému JUDr. Josefem Augustinem, advokátem, se sídlem v Prostějově, Žižkovo nám. 133/20, PSČ 796 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání třetího žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. června 2014, č. j. -85, ve znění usnesení ze dne 22. října 2014, č. j. -136, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. června 2014, č. j. -85, ve znění usnesení ze dne 22. října 2014, č. j. -136, k odvolání žalobkyně změnil rozsudek ze dne 24. února 2014, č. j. -62, jímž Městský soud v Praze ve vztahu ke třetímu žalovanému zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 6. prosince 2013, č. j. -20, jímž původně uložil všem žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 661.804,- Kč s 6% úrokem od 17. září 2013 do zaplacení a směnečnou odměnu 2.206,- Kč, tak, že ve vztahu ke třetímu žalovanému ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení a c) , , namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolatel obsáhle popisuje dosavadní průběh řízení a za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu, podle něhož „tvrzení o vydírání a výhrůžkách“ (vztahující se k podpisu směnky třetím žalovaným) nebyla obsažena ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu; v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně vzal jeho námitku „o nesvobodě projevu vůle zcela za prokázanou“.

Žalobkyně považuje dovolání za neopodstatněné.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalovaného Nejvyšší soud podle ustanovení věty první , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „ “), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - ) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. a ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , ze dne 24. června 2014, sp. zn. a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. ).

Z obsahu dovolání je přitom zjevné, že dovolatel (nesprávně) vycházel – jde-li o náležitosti dovolání − z ve znění účinném do 31. prosince 2012, v důsledku čehož v dovolání neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení a ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2015

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu