Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 802/2013

23

Cdo 802/2013

ROZSUDEK

Česká kancelář pojistitelů

, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem, se sídlem v Berouně, Husovo nám. 82/10, proti žalovanému

V. B.

, zastoupenému JUDr. V. H., jako obecným zmocněncem, o zaplacení 406.617,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2012, č. j. -175, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2012, č. j. -175, se zrušuje avěc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 7. července 2011, č. j. -141, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 406.617,- Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku), v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od 1. října 2005 do 30. května 2008, žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku).

Soud prvního stupně založil vyhovující rozsudek na závěru, že žalovaný porušil svoji právní povinnost spočívající v přizpůsobení jízdy svým schopnostech, vlastnostem vozidla a nákladu, stavu pozemní komunikace, její kategorie a třídy a povětrnostním podmínkám tím, že překročil povolenou rychlost, nepřizpůsobil rychlost vozidla svým schopnostem, vlastnostem vozidla, stavu pozemní komunikace a okolnostem provozu. V příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného pak shledal vznik škody spočívající v plnění vyplaceném poškozeným žalovanou z garančního fondu, přičemž dovodil, že žalovaný neměl platně sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu vozidla jím řízeného a dále uvedl, že i v případě sjednaného pojištění odpovědnosti by žalovaný byl pasivně věcně legitimován k náhradě za způsobenou škodu podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“)

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni 406.617,- Kč s příslušenstvím (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, přičemž zopakoval dokazování originálem zelené karty č. UA 02/1929564 a v souladu s ustanovením , (dále jen „ “), provedl důkaz dopisem Ukrajinské národní kanceláře ze dne 24. března 2004.

Uvedl, že základním problémem je jednak posouzení, zda žalovaný porušil svoji právní povinnost v průběhu nehodového děje, tedy, zda zavinil či spoluzavinil nehodu a dále posouzení, zda žalovaný měl platně sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

Ohledně průběhu nehodového děje odvolací soud shledal závěr soudu prvního stupně zcela správným. Upozornil však, že odpovědnost žalovaného k náhradě škody vzniká pouze za situace, kdy vozidlo jím řízené nemá sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle

Odvolací soud opakoval důkaz originálem zelené karty, z níž zjistil, že zelená karta č. UA 02/1929564 byla vydána na dobu od 3. února 2003 do 18. února 2003, na dobu 15 dnů k vozidlu reg.zn. 39009KK tov.zn. Ssang Yong Musso s platností i na území ČR a byla vydána ukrajinskou pojišťovací společností – Ukrainian Insurance Company „GARANT-AUTO“. Dále provedl odvolací soud důkaz dopisem zaslaným žalobkyni e-mailem dne 23. března 2004 Ukrajinskou kanceláří pojistitelů MOTOR (TRANSPORT) INSURANCE BUREAU OF UKRAINE, v němž je uvedeno, že tato kancelář nemůže potvrdit, že by vozidlo reg.zn. 39009KK bylo kryto pojištěním.

Odvolací soud dospěl k závěru, že důkaz předložený žalobkyní, tedy e-mailová korespondence ze dne 23. března 2004, neprokazuje, že by předmětné vozidlo nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Odvolací soud vyšel ze zjištění získaných z originálu zelené karty č. UA 02/1929564, z níž zjistil, že potvrzuje sjednání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla reg.zn. 39009KK na období, kdy došlo k dopravní nehodě, kterou způsobil žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako řidič cizozemského vozidla byl držitelem platné zelené karty vydané pojišťovnou v cizím státě, neměl podle povinnost opětovně uzavřít pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v ČR. Žalovaný jako osoba odpovědná za škodu způsobenou provozem vozidla má ve smyslu , 2 písm. a) – d) právo, aby pojistitel za něho nahradil poškozeným zde uvedené, uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody a další náklady. Odpovědným k plnění proto není žalovaný, který měl řádně sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Tudíž odvolací soud rozhodl tak, jak uvedeno výše.

Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním s tím, že dovolání je dle jejího názoru přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “), a své dovolací námitky podřadila dovolacím důvodům uvedeným v ustanovení , písm. b) a

Dovolatelka namítá, že odvolací soud nereflektoval žalobkyní opakovaně namítanou nepravost a nepravdivost žalovaným předložené zelené karty č. UA 02/1929564 a bez dalšího ji považoval za pravou. Konstatuje, že zelená karta je soukromou u, u které soud vždy zkoumá jak pravost, tak správnost jejího obsahu. Byla-li žalobkyní pravost a pravdivost předložené zelené karty zpochybněna, nastoupila důkazní povinnost žalovaného, aby prokázal, že předmětná zelená karta byla skutečně vydána pojišťovnou uvedenou na zelené kartě z pověření Motor Insurance Bereau of Ukraine. Uvádí, že odvolací soud dovodil existenci pojištění ke škodícímu vozidlu v době nehody pouze na základě zelené karty, která není sama o sobě dostatečným důkazem toho, že sjednané pojištění trvá po celou dobu, na niž byla zelená karta vydána. Dále vytýká nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu.

V závěru dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání žalobkyně dle obsahu spisu nevyjádřil.

Se zřetelem k bodu 7. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. lednem 2013, tj. před novelou učiněnou

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno ( , 4 ), a ve lhůtě stanovené , se Nejvyšší soud nejprve zabýval otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání žalobkyně je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolání je důvodné.

Dovolatelka opírá dovolání mimo jiné o důvod, spočívající v nesprávném právním posouzení věci ( ), které spatřuje v tom, že ačkoliv žalobkyně zpochybnila v řízení pravost a pravdivost žalovaným předložené zelené karty a nastoupila tudy důkazní povinnost žalovaného, odvolací soud bez provedení jakýchkoliv důkazů stran platnosti zelené karty posoudil věc tak, že předmětná zelená karta je platná a založil na ní své rozhodnutí.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se o případ nesprávného právního posouzení věci ve smyslu jedná i tehdy, postavil-li odvolací soud své rozhodnutí ve věci na nesprávném posouzení důkazního břemene (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1997, sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. března 1999, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

K otázce důkazního břemene při prokazování pravosti a pravdivosti soukromé y, jež byla předmětem dokazování i v této věci, se Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 10. října 2000, sp. zn. . Uvedl, že pro posouzení soukromé y jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v ě zachyceném, případně učinil prohlášení v ě obsažené.

V rozsudku ze dne 17. dubna 1996, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 22/1997, dovolací soud zaujal názor, že v případě, kdy účastník popře pravost, resp. správnost soukromé y, pak platí, že účastníka, který tuto u předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé y. V dalším svém rozsudku ze dne 9. října 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Právní rozhledy pod označením PR 2/2001, vyslovil, že u soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Popírá-li vystavitel pravost y, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností v ě uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky (srov. rozsudek nejvyššího soudu ze dne 29. června 2006, sp. zn. ).

Je-li tedy zpochybněna pravost soukromé y, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této y vyvozuje sobě příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v ě vyjádřenou a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti y nese ten, kdo pravdivost y popírá. K uvedeným závěrům se následně Nejvyšší soud přihlásil v řadě dalších rozhodnutí (srov. v tomto směru např. rozsudek ze dne 30. května 2001, sp. zn. , rozsudek ze dne 27. října 2005, sp. zn. , rozsudek ze dne 29. června 2006 sp. zn. a rozsudek ze dne 20. ledna 2009 sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

Dle ustanovení , ve znění účinném do 30. dubna 2004, se pro účely tohoto zákona rozumí zelenou kartou mezinárodní karta automobilového pojištění.

Podle ustanovení y vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i y, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který u vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.

Zákon pozitivně vymezuje veřejné y; y, které nemají povahu listin veřejných, jsou listinami soukromými.

Zelená karta vydaná ukrajinskou pojišťovnou není takovou u, která byla vydána v mezích pravomoci státního orgánu, ani u, kterou zvláštní předpis prohlašuje za veřejnou. Jelikož tedy zelená karta je listou soukromou, odvolací soud své rozhodnutí ve věci postavil na nesprávném právním posouzení důkazního břemene v rozporu se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

Dovolání žalobkyně tedy naplňuje dovolací důvod podle a dovolací soud – aniž nařizoval jednání ( věta první ) – proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( část věty za středníkem a odst. 3 věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný ( , věta první za středníkem ); v novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( , věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. března 2015

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu