Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 431/2015

28 Cdo 431/2015

U S N E S E N Í

DELTA INVEST, s.r.o.

,

IČ: 259 14 391, se sídlem ve Velké Bystřici, Havlíčkova 305, zastoupené Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 441/14, proti žalovaným:

1) A. H.

, a

2) Bc. R. H.

, oběma O., oběma zastoupeným Mgr. Františkem Stratilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1215/1, o zaplacení částky 81.347,- Kč s příslušenstvím,

vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 9. září 2014, č. j. -189, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně dovoláním napadla shora označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, jímž tento soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. srpna 2013, č. j. -137, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 81.347,- Kč s tam určeným úrokem z prodlení.

Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle ustanovení , věta první, , (dále jen „ “), neboť dovolání nemá náležitosti vyžadované , zejména v něm není uveden údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tj. které z hledisek uvedených v (jež v dovolání toliko cituje) považuje za splněné (k tomu srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. – spolu s ostatními rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupné na www.nsoud.cz; nebo důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. /jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , přisvědčuje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání/, usnesení Ústavního soudu ze dne 2. února 2014, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. – jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Uvedené vady dovolání, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nebyly dovolatelkou v zákonem stanovené lhůtě pro podání dovolání odstraněny (srov. , ).

K důvodům dovolání sluší se pak připomenout, že jediným způsobilým dovolacím důvodem je toliko nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. ). Ač právě tento důvod dovolatelka v dovolání formálně ohlašuje, její polemika se závěry odvolacího soudu (o tom, zda byly prokázány skutečnosti o konkludentním uzavření smlouvy „na provedení tzv. dalších prací“; resp. o tom, kdy nastaly skutečnosti rozhodující z hlediska počátku běhu promlčecí doby, je-li nárok kvalifikován jako právo na vydání bezdůvodného obohacení) se nese především v rovině kritiky skutkových závěrů (jejich správnosti a úplnosti), jež odvolací soud podřadil příslušným ustanovením zákona. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze však úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se pak opírá o ustanovení , , a , kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a kdy náklady žalovaných spojené s podáním vyjádření k dovolání (jež nebylo možno věcně projednat již pro jeho vady) nelze v daném případě považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování nebo bránění práva (srov. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. dubna 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu