Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4006/2014

23 Cdo 4006/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce P. B., zastoupenému Mgr. Alešem Gracíkem, advokátem se sídlem v Novém Bydžově, Masarykovo náměstí 1144, PSČ 504 01, proti žalovanému M. K., zastoupenému Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 147/12, PSČ 500 03, o zaplacení částky 223 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2014, č. j. -137, takto:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. října 2013, č. j. -107, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 223 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. dubna 2014, č. j. -137, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítal procesní vady řízení spočívající v neprovedení jím navržených důkazů, zpochybnil skutkové a právní závěry odvolacího soudu týkající se započtení pohledávek žalovaného vůči žalobci a uvedl, že právní posouzení platnosti započtení pohledávek považuje za nesprávné. Dle dovolatele se odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání žalovaného není dle jeho názoru přípustné, neboť odvolací soud věc rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Žalobce tedy navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto a aby mu byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací úvodem poznamenává, že rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2 článku II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další zákony (dále opět jen „ “).

Dovolací soud posuzoval, zda je v dané věci dovolání přípustné a zda jsou splněny zákonem požadované podmínky, zejména náležitosti dovolání.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Jestliže dovolatel v dovolání namítá, že řízení před soudem prvního stupně trpí procesnímu vadami a že soud odvolací tyto procesní vady pominul, nezbývá než konstatovat, že procesní námitka procesních vad nezakládá přípustnost dovolání. K tomuto se již Nejvyšší soud v minulosti vyjádřil, například v rozhodnutí ze dne 4. září 2014, sp. zn. , v němž judikoval: „Námitka, že se odvolací dopustil procesního pochybení tím, že své rozhodnutí dostatečným způsobem neodůvodnil, nemůže přípustnost dovolání podle o. s . ř. založit. Podle přípustnost dovolání může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, kterými nejsou námitky dovolatelky ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu“.

Co se týče námitky dovolatele ohledně nesprávného právního posouzení platnosti započtení pohledávek, které podle dovolatele učinil odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, je důležité podotknout, že dovolatel ve své námitce vychází z odlišného skutkového stavu, než jaký byl zjištěn soudem odvolacím. Dovolacímu soudu nepřísluší přezkum napadeného rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce právní. Nejvyššímu soudu proto nemá možnost přezkoumávat skutkové závěry odvolacího soudu, v jeho pravomoci je pouze přezkum právního posouzení, což je zřejmé i z ustanovení , které zakotvuje jediný dovolací důvod – nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel vychází z toho, že v ě o zápočtu vzájemných pohledávek účastníků bylo uvedeno, že tyto vzájemné pohledávky co do částky 223.000,- Kč zanikly ke dni jejich střetu a žalovaný vyzval žalobce k zaplacení rozdílu ve výši vzájemných pohledávek v částce 7.327,- Kč jako doplatek dlužného nájemného. Z uvedené je zcela patrné, které pohledávky započtením zanikly a která pohledávka (dlužné nájemné) a v jaké části 7.237,- Kč nikoli. Takové skutkové zjištění však soudy neučinily a argumentace odvolatele je založena na své vlastní verzi skutkového stavu věci odlišné od skutkových zjištění a závěrů, na nichž je založeno napadené rozhodnutí. Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, že uvedená prokazuje, že žalovaný projevil vůči žalobci vůli započítat proti jeho pohledávce z faktury č. 2006018 ze dne 4. 9. 2006 na vrácení částky 223.000,- Kč své pohledávky z titulu neuhrazeného nájemného ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 7. 2001 ve výši 59.000,- Kč za měsíce leden, únor, březen, duben a květen 2006, nezaplaceného vodného, stočného a telefonu ve výši 2.143,- Kč, bezdůvodného obohacení za užívání nábytku a dalšího vybavení restaurace „Na půdě“ ve výši 80.000,- Kč, zákonného úroku z prodlení s placením nájemného ve výši 18.295,- Kč a dále z titulu náhrady škody ve výši 70.799,- Kč. V úkonu započtení však neuvedl, která část započítávaných pohledávek, jež ve svém součtu (230.237,- Kč) převyšují pohledávku žalobce (223.000,- Kč), započtením zanikla a která nikoli. Na základě tohoto skutkového zjištění dospěl – v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. , ze dne 23. 5. 2005, sp. zn. , ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. a ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. , které obstálo i v ústavní rovině, neboť ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. , odmítl – ke správnému závěru, že právní úkon je neurčitý, a tudíž neplatný podle obč. zák.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle

Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. února 2015

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu