Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 218/2015

3 Tdo 218/2015-53

U S N E S E N Í

J. S.

takto

:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu

se

dovolání obviněného J. S.

odmítá

.

Odůvodnění:I.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2013, sp. zn.

, byl obviněný J. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) , (dále jen „tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu podrobně popsaným pod bodem 1) výroku o vině z rozsudku, a na podkladě skutkového stavu podrobně popsaným pod bodem 2) výroku o vině z rozsudku zločinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle , 4 tr. zákoníku ve spojení tr. zákoníku, za což byl podle tr. zákoníku ve spojení s tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) let, pro jehož výkon byl podle tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. , podal obviněný J. S. odvolání, o němž rozhodl

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. 10. 2013, sp. zn.

, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. , následně obviněný J. S. podal prostřednictvím svého právního zástupce

dovolání,

v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k),

l

) tr. ř.

O dovolání obviněného J. S. rozhodl

Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 6. 2014, sp. zn.

, a to tak, že z podnětu jeho dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. , a to v části, jíž bylo zamítnuto odvolání tohoto obviněného proti výroku o trestu, podle § 265k odst. 2 věta druhá zrušil

také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265

1

odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně rozhodl o vazbě obviněného.

Nejvyšší soud v předmětném usnesení uvedl, že „o

bviněnému je kladeno za vinu jednání, kterého se měl dopustit v období od ledna 2009 do 29. 4. 2010 (skutek pod bodem 1/ výroku o vině) a dne 21. 5. 2010 (skutek pod bodem 2/ výroku o vině). Dne 25. 5. 2011 byl pro jinou trestnou činnost obviněného vyhlášen rozsudek v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , pro skutky spáchané v období od 8. 6. 2010 do 14. 9. 2010, kdy obžaloba v této věci byla podána již dne 26. 1. 2011. Z uvedeného plyne, že obžaloba byla podána až poté, co obviněný ukončil páchání trestné činnosti v nyní projednávané věci, a proto lze vyloučit, že by na posouzení souběhu mohlo mít vliv případné předchozí rozhodování Městského soudu v Brně. Krajský soud v Brně tedy obviněného odsuzoval za trestný čin spáchaný dříve, než byl vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Lze tedy shledat, že nyní projednávaná trestná činnost obviněného a trestná činnost, která byla předmětem jednání u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , jsou ve vztahu souběhu. Obviněnému tak měl být správně uložen trest souhrnný podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. . Uvedenému závěru nebrání ani ve věci obviněného aplikovaná amnestie prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., kdy byl v rámci řízení o amnestii podle čl. III jemu uložený předchozí trest ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. zmírněn. Výluka uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 4 tr. zákoníku je totiž vázána na skutečnost, že předchozí odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, což ani v důsledku aplikace amnestie nenastalo, neboť u obviněného účinky zahlazení nenastaly“.

Vrchní soud v Olomouci

vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveném v usnesení ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. , následně předmětnou věc znovu projednal a podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného J. S. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2013, č. j. -2038, částečně zrušil, a to ve výroku o trestu stran obviněného J. S., a za splnění podmínek tr. ř. znovu rozhodl tak, že se obviněný za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) a za zločin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle , 4 tr. zákoníku ve spojení s tr. zákoníku, ohledně nichž již nabyl napadený rozsudek právní moci, a za sbíhající se přečin krádeže podle , b) tr. zákoníku, přečin krádeže podle tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2011, č. j. -187, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. , podle tr. zákoníku za použití tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody na 13 (třináct) let, pro jehož výkon byl podle tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Současně byl podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2011, č. j. -187, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (

rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 9. 2014, č. j. -2575

).

II.

Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , podal obviněný

dovolání

(č. l. 2692 − 2705), přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.

V rámci poměrně obsáhlého dovolání obviněný namítl, že ve věci došlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, když skutková zjištění jsou založena pouze na procesně nepoužitelné výpovědi M. S. před cizozemskými orgány. Zároveň namítá, že jeho jednání bylo chybně vyhodnoceno jako jeden skutek, ačkoli se jednalo o více skutků samostatných. Výroku rozsudku pod bodem 1) pak vytýká, že je neúplný, neboť není přesně uvedeno, v jakém rozsahu konkrétně on nakládal s psychotropní látkou. Zpochybňuje pak rovněž subjektivní stránku přisouzeného zločinu, pokud jde o organizovanou skupinu působící ve více státech, neboť o organizovanosti nic nevěděl a dokonce ani nebyl nikdy v T. Dále namítá, že znak „ve více státech“ je třeba vykládat jako více států, než dva, což v jeho případě splněno nebylo. V závěrečné části dovolání pak obviněný poukazuje na četné odvolací námitky, kterými se odvolací soud nezabýval a výslovně je činí „součástí dovolání“. Ve vztahu k výroku o trestu pak namítá, že státní zástupkyně pro něj požadovala trest v nižší výměře a tento mu byl uložen přísnější než v případě pachatelů odsouzených v N.

Obviněný J. S. proto navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k tr. ř. zrušil jak celý rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 9. 2014, č. j. -2575, tak související usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2013, č. j. -2283, jakož i celý předchozí odsuzující rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. , a aby v souladu s § 265

1

odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil

státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

(dále jen „státní zástupce“). Vyjádření sp. zn. 1 NZO 47/2015 bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 2. 2. 2015.

Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že dovolání obviněného není přípustné, neboť odvolací přezkum vrchního soudu byl věcně omezen pouze na výrok o trestu. Pouze v takovém rozsahu pak přichází v úvahu přezkum v řízení dovolacím. Dále uvedl, že námitky obviněného nejsou přípustné, neboť již byly předmětem přezkumu dovolacího soudu, přičemž se s nimi neztotožnil. Zároveň nelze z takto podaného dovolání dovodit ani relevantní výhrady, jež by se vztahovaly výhradně k výroku o trestu a které by současně zakládaly některý ze zákonných dovolacích důvodů.

Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

V obecné rovině je nutno poznamenat, že základní podmínkou přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně (§ 265a odst. 2 písm. h/ tr. ř.). Poněvadž dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, znamená to, že dovolatel může se svým dovoláním uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až

l

) tr. ř. To znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že jednak sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně, v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač takto postupovat měl a mohl.

V posuzovaném případě podal obviněný J. S. v dané trestní věci dovolání směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. (vůči výrokům o vině a trestu), kterýžto rozhodoval v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu vysloveném v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. , kdy důvodnou shledal toliko dílčí námitku týkající se výroku o trestu a pouze v tomto rozsahu dřívějším dovoláním napadené rozhodnutí vrchního soudu zrušil.

Z výše uvedeného vyplývá, že Nejvyšší soud ponechal výrok o vině stran obviněného J. S. nedotčen, neboť dovolání obviněného nevyhověl, přičemž jím uplatněné námitky, vyjma předmětné námitky nesprávně uloženého trestu, shledal neopodstatněnými. Rozhodnutí dovolacího soudu tak vymezilo podmínky další činnosti soudu druhého stupně (srov. též § 265s tr. ř.), jemuž byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, a který se v dalším řízení mohl zabývat již toliko otázkami uložení nového trestu. Vrchní soud v Olomouci proto svým rozsudkem ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , rozhodoval (při nezměněném výroku o vině) pouze o trestu, přičemž obviněnému uložil souhrnný trest ve výměře 13 (třinácti) let, pro jehož výkon zařadil obviněného podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou.

Pokud pak obviněný J. S. podal nové dovolání směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , mohl své námitky směřovat toliko do výroku o nově uloženém trestu, resp. mohl předmětné rozhodnutí dovoláním napadnout pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn sám ve věci rozhodnout. Dovolání obviněného je však svým obsahem, s výjimkou odstranění námitek ve vztahu k neuložení souhrnného trestu, totožné s dovoláním předešlým (č. l. 2503 − 2517). Nejvyšší soud se uvedenými námitkami v rámci dřívějšího dovolání podrobně zabýval (zejména str. 18 až 20, 23 až 24 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. ) a námitkám obviněného nepřisvědčil. Z výrokových částí jak rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak i na něj navazujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, vyplývá, že odvolací přezkum Vrchního soudu v Olomouci byl věcně omezen pouze na výrok o trestu. Pouze v takovém rozsahu pak přichází v úvahu přezkum v řízení dovolacím (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. ).

Současně Nejvyšší soud neshledal, že by předmětem podaného dovolání byly relevantní výhrady, jež by se vztahovaly výhradně k výroku o trestu a které by současně zakládaly některý ze zákonných dovolacích důvodů. Obviněný neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jiný zákonný důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu.

IV.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud dovolání odmítne

, není-li přípustné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. S. odmítl

.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. března 2015

Předseda senátu:

JUDr. Petr Šabata