Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
3B339486A43860FAC1257E6C00310F82.html
HTML · 16.69 KB
No categories available
26 Cdo 4556/2014
26 Cdo 4556/2014
U S N E S E N Í
SUNKINS a.s.
B. G.
, zastoupenému Mgr. Danielem Slavíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 791/9, pro 1.012.048,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 29 EXE 9210/2011 , o dovolání oprávněné a soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, Exekutorský úřad Praha 7, se sídlem v Praze 7, Tusarova 25, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2014, č. j. 32 Co 145/2014 -199, takto:
I. Dovolání oprávněné
se odmítá
.
II. Dovolání soudního exekutora
se odmítá
.
III. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. 12. 2013, č. j. 29 EXE 9210/2011 -165, zastavil exekuci na majetek povinného, nařízenou usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. 4. 2011, č. j. 29 EXE 9210/2011 -34 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2012, č. j. 32 Co 209/2012 -92 (výrok I.), a rozhodl o nákladech soudního exekutora (výrok II.) a nákladech účastníků řízení (výrok III.).
K odvolání oprávněné a soudního exekutora Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 25. 4. 2014, č. j. 32 Co 145/2014 -199, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. (výrok I. bod 1), změnil jej ve výroku II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I. bod 2), a ve výroku III. tak, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce (výrok I. bod 3); dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podali včasná dovolání oprávněná a soudní exekutor.
Nejvyšší soud České republiky (dovolací soud) dovolání projednal a rozhodl o nich podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř. “).
Dovolání oprávněné, jež směřovalo proti výroku I. bod 1. usnesení odvolacího soudu (potvrzujícího výroku o zastavení exekuce), dovolací soud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť v něm schází náležité vylíčení údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř. o. s. ř. ), jež je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Přitom tuto vadu včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Dovolání tak trpí vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále rovněž ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 , a ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3028/2013 , proti nimž byly podány ústavní stížnosti, které Ústavní soud České republiky odmítl usneseními ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 , a ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 ).
V úvodu dovolání sice ohlásila, „že by dovolacím soudem vyřešená právní otázka měla být posouzena jinak“. Její žádost dle obsahu dovolání významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř. ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 , a ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vyjádřeno jinak, z okolností, z nichž dovolatelka usuzovala na přípustnost dovolání, nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z dovolání musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech a soudcích. Její ostatní výtky pak představují nezpůsobilý dovolací důvod, pakliže jimi namítá vady řízení (zkrácení dovolatele na právu vyjádřit se k věci před odvolacím soudem).
Dovolání soudního exekutora, jímž napadl usnesení odvolacího soudu ve výroku I. bod 1 (potvrzujícího výroku o zastavení exekuce), dovolací soud odmítl podle § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , neboť exekutor má postavení účastníka exekučního řízení pouze v té části, v níž se jedná o jeho nárocích na náklady exekuce. Není proto legitimován k podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku proti výroku usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1265/2008 ).
Dovolání soudního exekutora proti výroku I. bod 3. napadeného rozhodnutí (měnícího výroku o nákladech exekuce) dovolací soud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř), a není v něm vymezen dovolací důvod (§ 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Pro uvedené nedostatky nelze v dovolacím řízení pokračovat.
O návrzích na odklad právní moci (§ 243 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ), jež neshledal důvodnými, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu