Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4258/2014

22 Cdo 4258/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a)M. L.,b) J. L., oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Kvíčalou, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 195/18, proti žalovaným: 1)M. A., a 2) S. Š., oběma zastoupeným Mgr. Monikou Tesařovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bohunická 517/55, o zřízení věcného břemene, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2014, č. j. -213, takto:

Dovolání se odmítá.

Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. března 2013, č. j. -193, zamítl žalobu na určení, že

„existuje věcné břemeno k pozemku p. č. 3829 v k. ú. L. ve prospěch vlastníka budovy, postavené na pozemku p. č. 3830 v k. ú. L., zapsané na LV č. 11756 spočívající v právu cesty, tedy chůze a jízdy jednostopým vozidlem přes uvedený pozemek vyznačený v geometrickém plánu číslo 3851-49/2012 ze dne 13. 6. 2012, schváleném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město dne 21. 6. 2012 pod číslem 891/2012-702“

(výrok I.), rozhodl, že

„se zřizuje věcné břemeno k pozemku v k. ú. L., zapsané na LV č. 11756 spočívající v právu cesty, tedy chůze a jízdy jednostopým vozidlem přes uvedený pozemek, a to v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu číslo 3851-49/2012 ze dne 13. 6. 2012, schváleném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město dne 21. 6. 2012 pod číslem 891/2012-702, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku“

(výrok II.), dále že

„žalovaní 1, 2 jsou povinni právo odpovídající tomuto věcnému břemeni trpět“

(výrok III.) a konečně že

„žalobci a, b jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit za zřízení věcného břemene finanční náhradu žalovaným 1 a 2 ve výši 24.010,- Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku“

(výrok IV.). Ve výrocích V. a VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaných usnesením ze dne 30. května 2014, č. j. -213, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II. až VI. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalobci dovolání. Odkazují přitom na Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní navrhují, aby bylo dovolání odmítnuto.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože odvolací soud vydal napadené rozhodnutí 30. května 2014 a dovolací řízení bylo tedy zahájeno po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobců podle ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen ).

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)].

V daném případě není dovolání přípustné již z toho důvodu, že dovolatelé vůbec neuvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu až 238a , když pouze odkázali na ustanovení

Dovolatelé rovněž nevymezili řádný dovolací důvod. Obsahem dovolání je především polemika se skutkovými závěry odvolacího soudu a hodnocením důkazů. Od 1. 1. 2013 však nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).

Jestliže dále namítají, že odvolací soud „nesprávně aplikoval “, neboť „předmětná věc má být posouzena podle předpisů platných v době, kdy bylo řízení zahájeno“ uvádí dovolací soud následující:

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - , 2 , (dále jen o. z.), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Rozhodnutí o zřízení věcného břemene je konstitutivním rozhodnutím, jímž dochází ke vzniku práva a jemu odpovídající povinnosti mezi účastníky řízení, proto je pro něho rozhodující nejen skutkový, ale i právní stav v době vyhlášení rozhodnutí.

Pokud tedy odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že o žalobě bude nadále rozhodováno podle o. z., který upravuje možnost zřízení cesty odlišně od právní úpravy účinné v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, postupoval odvolací soud v souladu s citovaným ustanovením § 3028 odst. 1, 2 o. z.

Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ani způsobilý dovolací důvod ( , 3 ), Nejvyšší soud dovolání podle odmítl [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2014, sp. zn. (obě uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)].

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. března 2015

Mgr. David Havlík

předseda senátu