Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1113/2015

33 Cdo 1113/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. E., zastoupeného Mgr. et Bc. Josefem Václavem Martinkem, advokátem se sídlem Praha, Bryksova 818/48, proti žalovanému O. Š., zastoupenému JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 32/22, o zaplacení 2.550.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2014, č. j. -379, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 20. 12. 2013, č. j. -337, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 2.550.000,- Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II. a III.).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 7. 2014, č. j. -379, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil, ve výroku II. jej změnil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“… a dále v tom, dovolací soud „v kontextu s hodnocením svědeckých výpovědí o událostech, které se odehrály před mnoha lety“, dosud neřešil otázku kolize zásady volného hodnocení důkazů se zásadou, že odborné otázky přísluší hodnotit odborníkům, zejména znalcům.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. , dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle 241a odst. 1 lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (tak jako v posuzovaném případě), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Pokud má být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Tyto údaje se však z obsahu dovolání nepodávají. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , popř. ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , které obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Rovněž tyto údaje v dovolání chybí.

Žalovaný k dovolacímu přezkumu předkládá otázku „kolize zásady volného hodnocení důkazů se zásadou, že odborné otázky - věrohodnost svědků - přísluší hodnotit odborníkům, zejména znalcům“, s níž spojuje přípustnost dovolání, neboť podle jeho přesvědčení nebyla dosud dovolacím soudem řešena; takto nastolená otázka však nevystihuje jediný v úvahu přicházející dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Uplatněním dovolacího důvodu podle není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Jádrem argumentace žalovaného je totiž primárně nesouhlas se skutkovými zjištěními soudu, na nichž je založeno právní posouzení věci, a to, že potřeboval půjčku k podpoře svého podnikání, že mu žalobce poskytl finanční obnos a že takovou částkou disponoval. Žalovaný přehlíží, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řízení ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Posouzení věrohodnosti důkazu je součástí procesu hodnocení provedených důkazů soudem, jímž se rozumí myšlenková činnost, kterou soud přisuzuje jednotlivým důkazům (tedy i znaleckým posudkům) v jejich vzájemné souvislosti hodnotu závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, zákonnosti, pravdivosti, popřípadě jako v daném případě věrohodnosti (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2001, sp. zn. 33 odo 388/2001, ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 23. dubna 2015

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu