Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
F0FEAD66A3E92F4DC1257E5A0046B3EE.html
HTML · 11.42 KB
No categories available
26 Cdo 5239/2014
26 Cdo 5239/2014
U S N E S E N Í
CPI BYTY, a.s.
J. F.
, zastoupené Mgr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Plzeňská 2095/150, o stanovení výše nájemného, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 42 C 9/2012 , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. dubna 2014, č. j. 11 Co 215/2014 -269, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádná z účastnic
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. dubna 2014, č. j. 11 Co 215/2014 -269, ve spojení s usnesením ze dne 14. srpna 2014, č. j. 11 Co 215/2014 -291 (k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila), odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb. / – dále opět jen „o. s. ř. “), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř. o. s. ř. ), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013 ). Takto postavenému požadavku však dovolatelka nevyhověla ani ve vztahu k výroku o věci samé (výroku I. napadeného rozsudku) a ani ve vztahu k nákladovému výroku (výroku II. napadeného rozsudku).
Kromě toho však nelze ani opomenout, že dotčeným nákladovým výrokem II. odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, takže přípustnost dovolání proti němu nelze opřít o ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť to výslovně vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 , a ze dne 26. září 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013 , uveřejněná pod č. 80/2013 a 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelné považovat, neboť citované vyjádření se minulo důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto, a proto bylo pro rozhodnutí o dovolání bezvýznamné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2015
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu