Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3620/2014

28 Cdo 3620/2014

U S N E S E N Í

a) Ing.V. V., Ph.D.

,

b) J. V.

, a

c) M. V.

, všech zastoupených prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 4, proti žalované

České republice – Ministerstvu financí

se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zaplacení částek 4.300.482,- Kč a 1.029.138,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2014, č. j. -207, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

na náhradě nákladů dovolacího řízení zaplatit žalobci a) částku 12.386,- Kč a žalovaným b) c), oprávněným společně a nerozdílně, částku 24.853,- Kč, vše k rukám prof. JUDr. Aleše Gerlocha, CSc., advokáta, to tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :( )

Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. srpna 2013, č. j. -170, ve výroku pod bodem I v části o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům b) a c) částku 4.207.470,- Kč (výrok I), zatímco v části o zaplacení dalších 33.012,- Kč jej změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok II); změnou výroku pod bodem III pak uložil žalované zaplatit žalobci a) částku 1.029.138,- Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok IV).

Žalovaná dovoláním napadla rozsudek odvolacího soudu ve výrocích pod body I, III a IV, spatřujíc přípustnost dovolání podle ) v tom, že rozsudek spočívá na řešení právní otázky rozhodované dovolacím soudem rozdílně, „resp. že by měla být vyřešená otázka posouzena jinak“. Jako důvod žalovaná uplatnila nesprávné právní posouzení věci dovolacím soudem – a to jednak v otázce určení výše náhrady žalobců b) c), při němž – dle názoru žalované – odvolací soud nerespektoval ustálenou judikaturu dovolacího soudu, rozsudky sp. zn. a , jestliže náhradu (odvíjející se od tržní ceny nemovitostí) poměrně nesnížil s ohledem na „cenové zvýhodnění“, jehož se těmto žalobcům dostalo od státu poskytnutím příspěvku na úhradu kupní ceny a jež dosáhlo 40%. Dále – odkazujíc na judikaturu, dle níž v režimu , o mimosoudních rehabilitacích, vůči státu nemohou být uplatňovány nároky povinných osob na náhradu za zhodnocení nemovitostí dle cit. zákona – žalovaný odvolacímu vytýká, že mezi uvedenými nároky nerozlišoval a ke zmíněnému zhodnocení bytu žalobci nepřihlédl. V případě určení výše náhrady žalobce a) má žalovaná současně za to, že by mělo být přihlédnuto i k okolnosti, že tento žalobce byt neužíval „k trvalému bydlení“.

Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení věty první , neboť dovoláním označené právní otázky odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit (k předpokladům přípustnosti dovolání srov. ).

Závěr odvolacího soudu o určení výše náhrady za ztrátu vlastnického práva k nemovitosti v důsledku jejího vydání oprávněným osobám sleduje právní posouzení (závazný právní názor), jež v dané věci dovolací soud učinil již v rozsudku ze dne 14. září 2011, sp. zn. a jež je konformní s ostatní ustálenou (nerozpornou) rozhodovací praxí Nejvyššího soudu vztahující se k řešení dané otázky (dále srov. např. rozsudek ze dne 17. února 2010, sp. zn. ; rozsudek ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. ; rozsudek ze dne 13. února 2013, sp. zn. ; rozsudek ze dne 6. srpna 2012, sp. zn. ; rozsudek ze dne 9. ledna 2013, sp. zn. ; rozsudek ze dne 19. září 2012, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 19. září 2012, sp. zn. – všechna rozhodnutími jsou dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

).

Přitom ani v dovolatelkou nyní výslovně zmiňovaných rozhodnutích (rozsudky sp. zn. a ) se Nejvyšší soud neodchýlil od závěru, že za ztrátu vlastnického práva je třeba poskytnout přiměřenou náhradu, v rozumném poměru k tržní hodnotě odnímaného majetku, byť adekvátní nemusí být vždy plná tržní cena. V posuzované věci totiž přihlédl ke všem relevantním hlediskům a jeho závěry nelze hodnotit jako nepřiměřené [a to i se zřetelem tomu, že předmětné nemovitosti (jež později restitucí bez adekvátní náhrady pozbyli) žalobci nabyli nikoliv na základě protiprávního zvýhodnění (stanovená kupní cena zásadně korespondovala ceně dle tehdy platných cenových předpisů – potud je nepřípadný i odkaz dovolatelky na závěry obsažené v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ), a že nesprávného postupu dopustil se zejména tehdejší převodce (ONV Praha 8)]. Přijatelným způsobem odvolací soud zohlednil i okolnost o (regulérním) poskytnutí příspěvku tehdejším kupujícím, maje přitom stále na zřeteli, že žalobci žádaná náhrada představuje kompenzaci za ztrátu plného vlastnictví (nikoliv snad vypořádání valorizovaných investic či vnosů do nemovitostí).

Rozhodnutí odvolacího soudu nevybočuje ani z respektovaného názoru, že jako náhrady za ztrátu vlastnického práva k vydávané věci se nelze vůči státu domáhat náhrady za zhodnocení nemovitosti (jež je samostatným nárokem povinné osoby vůči oprávněné osobě dle , ; z judikatury srov. též dovolatelkou zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2012, sp. zn. ). O takový případ ovšem v dané věci nejde, uzavírá-li odvolací soud (na základě hodnocení provedených důkazů), že investice žalobců lze pokládat nanejvýš za běžnou údržbu bytu, nikoliv za investice, jež by samy o sobě měly za následek podstatné zhodnocení bytu. Kritizuje-li snad dovolatelka právě posledně zmíněný závěr odvolacího soudu, přehlíží, že jde o závěr skutkový, jenž k dovolacímu přezkumu otevřen není a jenž nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Stejné platí i pro námitky upínající se ke zjištění, zda žalobce ad a) jím vlastněný byt (garsoniéra o velikosti 0+1) v době jeho vydání oprávněným osobám užíval, případně v jakém rozsahu.

Z uvedeného vyplývá, že v dovolání vymezený dovolací důvod nenaplňuje žádný z předpokladů přípustnosti dovolání.

Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna nahradit (oprávněným) žalobcům náklady dovolacího řízení, jež sestávají (na straně žalobce a/) z odměny advokáta v částce 9.936,- Kč [ , , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta určených paušální částkou 300,- Kč ( advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad v částce 2.100,- Kč ( ); k nákladům žalobců b) a c) – oprávněným společně a nerozdílně – pak patří odměna advokáta 20.240,- Kč, spolu s náhradami 300,- Kč a 4.313,- Kč (DPH).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. března 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu