Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3691/2014

23 Cdo 3691/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Václavem Kučírkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Slavíkova 2731/26, PSČ 130 00, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, IČO 47116617, o zaplacení částky 567 900 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2013, č. j. -105, takto:

Stručné odůvodnění:( )

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. dubna 2013, č. j. -83, řízení zastavil v částce 218 700 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), žalované uložil, aby zaplatila žalobci částku 349 200 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozsudku (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV).

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. listopadu 2013, č. j. -105, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II tak, že žalobu co do částky 106 000 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozsudku zamítl, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku co do částky 243 200 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozsudku (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výroky pod body II a III) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem IV).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Dovolání však zčásti trpí vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat a jež nebyly ve lhůtě odstraněny ( ve spojení s ), zčásti je nepřípustné.

Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání jednak v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jednak v tom, že dovolacím soudem řešená právní otázka má být „posouzena jinak, než jak ji posoudil odvolací soud“.

Podle dovolatele se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v tom, že nerespektoval právní názory vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2013, sp. zn. . V tomto rozhodnutí však Nejvyšší soud řešil otázku, která nedopadá na toto řízení, a sice že pokud pojišťovna podle , o pojistné smlouvě (dále též jen „zákon o pojistné smlouvě“), rozhodla o vyplacení pojistného plnění, nemůže již toto pojistné plnění podle zákona o pojistné smlouvě odmítnout. Odvolací soud se tudíž neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud správně vyšel z toho, že v daném řízení žalobce uplatňoval nároky z pojistné události spočívající v tom, že došlo k odcizení vozidla, nikoliv nároky z předchozí pojistné události spočívající v poškození tohoto vozidla. Dovolání proto z tohoto důvodu nemůže být přípustné.

Co se týče druhé části vymezení důvodu přípustnosti dovolání, nelze ji považovat za dostatečné vymezení ve smyslu Již v usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že:

„Dovolací námitka, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu , ani v režimu Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“.

To však v posuzované věci dovolatel neučinil. Měl-li dovolatel snad na mysli důvod přípustnosti spočívající v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nevymezil důvod přípustnosti dostatečně ani z tohoto hlediska. Jak již v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, „má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem“. Taková otázka však z dovolání, ani při jeho posouzení podle obsahu, patrná není.

Dovolání proto v této části trpí vadou, která nebyla ve lhůtě odstraněna ( ).

Námitkou pod bodem III dovolání dovolatel ve skutečnosti uplatňuje vady řízení – ty však přípustnost dovolání založit nemohou.

Dovolání v části, ve které směřuje proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pod body II a III výroku rozsudku odvolacího soudu neobsahuje vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), přičemž tato vada nebyla ve lhůtě odstraněna ( ).

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako částečně nepřípustné a částečně vadné odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2015

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu