Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4707/2014

26 Cdo 4707/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v právní věci žalobce Rozvoj, stavební bytové družstvo, se sídlem v Opavě - Kateřinkách, U Cukrovaru 1282/9, IČO 00053104, proti žalované Komerční bance, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33, č.p. 969, IČO 45317054, o popření pohledávky v exekuci, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. července 2014, č. j. -57, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2014, č. j. -57, podle ustanovení věty první , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (Čl. II bod 2 - dále jen „ “) odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( - ), jenž je podle obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), a není v něm vymezen dovolací důvod způsobem uvedeným v ustanovení Dovolatel ve svém dovolání uvedl, že „napadený rozsudek, kterým odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, která dovolacím soudem dosud nebyla ve své souvislosti řešena a dovolacím soudem právní otázky mají být posouzeny jinak“; uvedené právní otázky však nijak nespecifikoval. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky „která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena“, musí být z dovolání patrno, kterou otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Žádost dovolatele, podle níž „vyřešení věci má být dovolacím soudem posouzeno jinak, než jak to učinil odvolací soud“, významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. /uveřejněné pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek/ a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. a sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. /ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Takový údaj se však z dovolání nepodává. Pro uvedené nedostatky nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Zpochybňuje-li dovolatel výklad ustanovení odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) a má jej za „mechanický“ a „nespravedlivý“, nemůže tím přípustnost dovolání založit, neboť znění uvedeného ustanovení (srov. a 5 ) je z hlediska určení skupiny a pořadí zajištěné pohledávky jednoznačné a jeho aplikace nečiní v praxi potíže. V rámci pohledávek zajištěných zástavním právem zákon nerozlišuje, zda jde o zákonné nebo smluvní zástavní právo, a jako jedinou rozhodující skutečnost pro pořadí těchto pohledávek stanoví den vzniku zástavního práva.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. března 2015

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu