Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1467/2014

21 Cdo 1467/2014

U S N E S E N Í

A. K.,

MIKROTECHNA PRAHA a. s.

se sídlem v Praze 4, Barrandova č. 409, IČO 25120875, zastoupenému JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Národní č. 365/43, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2013 č. j. -165, takto:

Usnesení městského soudu

se zrušuje

a věc

se vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Nedatovaným dopisem, doručeným žalobkyni dne 21. 6. 2010, žalovaný sdělil žalobkyni, že s ní rozvazuje pracovní poměr okamžitým zrušením, neboť žalobkyně jako zaměstnanec žalovaného „na pozici“ obchodní referent „v měsíci červnu 2010 vyskladnila letecké přístroje pro společnost Aircraft Industries, a. s. podle dodacích listů č. 100220, 100212, 100705 a 100722 v celkové hodnotě přes 1,6 milionu Kč“, a to „přesto, že toto zboží nemělo být ještě v celkovém rozsahu v předmětu období dle závazných objednávek dodáno“, že žalobkyni k tomu nebyl dán pokyn zaměstnavatele a že vyskladnění zboží ani nebylo v takovém rozsahu požadováno zákazníkem, podle prohlášení společnosti Aircraft Industries, a. s. nebylo zboží podle dodacích listů č. 100720, 100712, 100705 a 100722 v celkové ceně 1,6 milionu Kč dodáno a podle prohlášení společnosti Toptrans, spol. s r. o. nebyla zásilka obsahující předmětné zboží předána k přepravě. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně na základě objednávky č. P105 připravila údajně na základě dodacího listu č. 710090950 zboží v celkové hodnotě 323.250,- Kč k „osobnímu odběru“, ale podle evidence zaměstnavatele „založila předmětný dodací list, aniž by byl opatřen podpisem odběratele“, že „tato objednávka není pravou objednávkou vystavenou společností XIO a. s.“ a že podle prohlášení této společnosti „nebyla objednávka vystavena a zboží nebylo společnosti dodáno“. V tomto jednání žalobkyně spatřoval žalovaný „hrubé porušení povinností zaměstnance“.

Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že neporušila žádnou svou pracovní povinnost, neboť vyskladnila zboží objednané společností Aircraft Industries, a. s. a dne 31. 5. 2010 kolem 15.00 hodin je předala „ve formě dvou kusů zásilek“ v sídle žalovaného řidiči přepravce Toptrans spol. s r. o., u něhož objednala přepravu předmětné dodávky, což řidič přepravce stvrdil svým podpisem. Následně bylo zjištěno, že společnosti Aircraft Industries, a. s. byla doručena pouze jediná zásilka, a žalobkyně proto zahájila s přepravcem reklamační řízení, o jehož výsledku však „již nemá žádné povědomí“, neboť žalovaný jí dnem 7. 6. 2010 zabránil v přístupu do práce. K jednání vytýkanému jí žalovaným v souvislosti s dodávkou pro společnost XIO a. s. se žalobkyně „nemá možnost vyjádřit“, neboť „dodávku pro společnosti XIO a. s. z listopadu 2009 žalovaný prověřoval teprve poté, co žalobkyni v červnu 2010 znemožnil další výkon práce“. Žalobkyně zdůraznila, že v listopadu 2009 byla u žalovaného provedena inventura, kterou nebyly zjištěny žádné nedostatky, a žalobkyni nebylo „nic vytčeno“. Okamžité zrušení pracovního poměru není podle názoru žalobkyně „dostatečně skutkově specifikováno“, neboť v něm není uvedeno, kterou konkrétní pracovní povinnost žalobkyně porušila, a není „dostatečně skutkově konkretizováno vlastní jednání žalobkyně“, které žalovaný považuje za „hrubé porušení povinností zaměstnance“.

Obvodní soud pro Prahu 4 – poté, co usnesením vyhlášeným u jednání dne 13. 4. 2011 vyloučil k samostatnému řízení vzájemný návrh žalovaného, aby mu žalobkyně zaplatila na náhradě škody 2.342.770,- Kč s úroky z prodlení - rozsudkem ze dne 19. 9. 2012 č. j. -128 doplněným rozsudkem ze dne 19. 9. 2012 č. j. -133 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 14.520,- Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Staňka, Ph.D., a „na účet zdejšího soudu svědečné v částce 3.302,- Kč“. Zjistil, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána jako obchodní referent, že jejím hlavním úkolem bylo „vyřizovat požadavky zákazníků“ a že inventurou provedenou ve „skladu jejích výrobků“ bylo zjištěno, že dne 31. 5. 2010 došlo k expedici zboží pro zákazníka Aircraft Industries, a. s. (jednoho kartonu o váze 5 kg) a že tato zásilka byla předána k přepravě společnosti Toptrans spol. s r. o. a zákazníkovi byla doručena. Na objednávce přepravy této zásilky bylo připsáno „+ 1“ a „hmotnost 4 + 5“. Zásilka, která měla být obsažena ve druhém balíku, jenž měl být předán k přepravě, a která měla představovat zboží v hodnotě 1,4 milionu Kč, však nikdy nebyla předána k přepravě a v reklamačním řízení provedeném u přepravce bylo zjištěno, že společnost Aircraft Industries, a. s. si objednala pouze „1 x přepravu jednoho balíku“ a že doklady předložené žalobkyní nikdy nebyly podepsány řidičem přepravní společnosti Toptrans, spol. s r. o. a nebyla k nim připojena ani objednávka „druhého balíku“ připsaná na dokladech předložených žalobkyní. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedeným jednáním žalobkyně porušila své pracovní povinnosti natolik závažným způsobem, že bylo na místě rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením, aniž by bylo třeba zabývat se tím, zda se žalobkyně dopustila též druhého skutku, který jí byl vytýkán v okamžitém zrušení pracovního poměru a který se týkal dodávky zboží společnosti XIO a. s.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 6. 2013 č. j. -165 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně si nezajistil dostatečné skutkové podklady „pro úplná skutková zjištění a správné právní posouzení věci“, že „své rozhodnutí neodůvodnil podle ustanovení a 157 “ a že „jeho skutkové i právní závěry jsou rozporuplné a nepřesvědčivé“. Vytkl soudu prvního stupně, že v souvislosti s vyskladněním leteckých přístrojů pro společnost Aircraft Industries, a. s. v červnu 2010 neprovedl žádné dokazování v tom směru, zda „byl dán zákaz provedení akceptace objednávky, vyskladnění a dodání zboží“, a že se nezabýval dalším důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru spočívajícím v tom, že na základě „nepravé“ objednávky společnosti XIO a. s. měla žalobkyně vyskladnit zboží v celkové hodnotě 323.250,- Kč k „osobnímu odběru“. Shledal, že v souvislosti s vyskladněním zboží v červnu 2010 soud prvního stupně neprovedl dokazování „v dostatečném rozsahu“, neboť pokládal za nadbytečný výslech svědků J. P. a P. P. „za účelem zjištění obvyklého postupu při vyřizování obdobných obchodních případů“. Uzavřel, že se „jeví vhodné doplnit dokazování obsahem trestního spisu, resp. zabývat se totožností skutkového vylíčení závažného porušení pracovní kázně žalobkyně zvlášť hrubým způsobem ve spojení s odsuzujícím rozsudkem“.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že odvolací soud, jestliže se neztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, měl tento svůj závěr patřičně odůvodnit a nikoli pouze obecně uvést, že „dokazování soudu prvního stupně zůstalo neúplné“. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nezohlednil, že žalobkyně byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013 sp. zn. pravomocně odsouzena za zpronevěru leteckých přístrojů, jejichž výrobní čísla se shodují s výrobními čísly na dodacích listech č. 100720, 100712, 100705 a 100722, které žalobkyně „fiktivně vyskladnila“ a které jsou uvedeny v okamžitém zrušení pracovního poměru. Žalovaný považuje za nadbytečné vrácení věci soudu prvního stupně k doplnění dokazování celým trestním spisem vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , neboť potřebná skutková zjištění lze učinit i z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013 sp. zn. , který byl doručen odvolacímu soudu ještě před jeho jednáním. Dovolatel má za to, že postup odvolacího soudu, kterým „de facto dochází k nedůvodnému popírání skutkových závěrů soudu prvního stupně“, je v rozporu se zásadou procesní ekonomie a neúměrně zatěžuje účastníky. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanoveních , 238 a 238a

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

V projednávané věci závisí napadené usnesení odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky hmotného práva, zda v případě více jednání uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru, v nichž zaměstnavatel spatřuje porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, musí být – má-li jít o platné rozvázání pracovního poměru - v řízení před soudem prokázáno každé z nich, a na vyřešení otázky procesního práva, za jakých podmínek může odvolací soud zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně, je-li ke zjištění skutkového stavu věci třeba provést další důkazy. Protože při řešení první z těchto právních otázek se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a protože druhá z nich v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které jí bylo doručeno dne 21. 6. 2010 - podle , , ve znění zákonů č. , č. , č. , č. a č. , nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. a zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. , tedy podle ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „zák. práce“).

Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce] a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 301 a § 302 - 304 zák. práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (dále též jen „pracovní povinnosti“) právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. rozlišuje - jak vyplývá z ustanovení a zák. práce - mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru [ , část věty před středníkem zák. práce].

Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy „méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“, „závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. , uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. , uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Z uvedeného vyplývá, že pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce nebo okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce není podstatné, kolik z jednání označených ve výpovědi nebo v okamžitém zrušení pracovního poměru jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci bylo skutečně v řízení před soudem jako porušení pracovní povinnosti posouzeno, ale zda ono zjištěné (ona zjištěná) porušení pracovní povinnosti dosahuje (ve svém souhrnu dosahují nebo alespoň jedno z nich dosahuje) takové intenzity, že může být (mohou být) podřazeno (podřazena) pod pojmy „méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“, „závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ nebo „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ (ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2005 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 142 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005).

Dospěl-li proto v projednávané věci soud prvního stupně k závěru, že jednání žalobkyně v souvislosti s vyskladněním leteckých přístrojů pro společnost Aircraft Industries, a. s. v červnu 2010, které jí bylo vytýkáno žalovaným v okamžitém zrušení pracovního poměru doručeném jí dne 21. 6. 2010, dosáhlo intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, a že proto samo o sobě postačuje k rozvázání pracovního poměru se žalobkyní okamžitým zrušením, nebylo třeba, aby se – byl-li tento jeho závěr správný – zabýval též dalším jednáním vytýkaným žalobkyni v okamžitém zrušení pracovního poměru a spočívajícím v tom, že na základě „nepravé“ objednávky společnosti XIO a. s. měla vyskladnit zboží v celkové hodnotě 323.250,- Kč k „osobnímu odběru“.

Podle ustanovení odvolací soud rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, zruší také tehdy, jestliže ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení ( a 4 ); ustanovení tím nesmí být dotčeno.

Podle ustanovení odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že doplnění dokazování o dosud neprovedené důkazy, které byly navrženy za řízení před soudem prvního stupně (v souladu s požadavky ustanovení ) nebo které byly navrženy až před odvolacím soudem a jsou z pohledu ustanovení a 211a přípustné, provádí - je-li to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci - odvolací soud. Toto doplnění dokazování nemusí být provedeno v odvolacím řízení jen tehdy, představuje-li rozsáhlé doplnění dokazování a, nebylo-li ke skutečnosti, která má být prokázána, dosud (před soudem prvního stupně) provedeno žádné dokazování nebo bylo-li k ní provedeno jen zcela nedostatečné dokazování. Obě podmínky uvedené v ustanovení musí být splněny kumulativně; odvolací soud není povinen provést navržené důkazy jen tehdy, jestliže má být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a současně jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování. Za účelem provedení těchto důkazů může být rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení zrušeno.

Rozsáhlost doplnění dokazování nevyjadřuje počet (množství) důkazů, které by měly být za odvolacího řízení provedeny, ale vždy rozsah skutečností významných pro posouzení věci, ohledně kterých je třeba za odvolacího řízení doplnit dokazování. Zcela nedostatečným dokazováním se má v ustanovení na mysli stav, kdy soud prvního stupně sice některé důkazy provedl, avšak šlo o důkazy zjevně nezpůsobilé objasnit skutečnosti pro rozhodnutí nebo řízení významné. Zcela nedostatečné dokazování je třeba odlišit od neúplného dokazování, o něž jde zejména tehdy, kdy soud prvního stupně provedl důkazy obecně vzato způsobilé prokazovanou skutečnost objasnit, avšak v konkrétním případě k tomu nedošlo, a je proto třeba (v zájmu zjištění skutkového stavu věci) provést ještě další důkazy.

Má-li odvolací soud za to, že mají být provedeny jiné než účastníky řízení navržené důkazy, které jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a které vyplývají z obsahu spisu ( věta první ), nemůže postupovat podle ustanovení Ustanovení věta první totiž soudu neukládá, ale jen umožňuje, aby takové důkazy provedl; nevyužil-li soud prvního stupně takové možnosti a hodlá-li ji využít odvolací soud, je na něm, aby také sám (srov. ) tyto důkazy provedl.

V projednávané věci nepředstavovalo doplnění dokazování výslechy svědků J. P. a P. P. navrženými účastníky za řízení před soudem prvního stupně - z hlediska rozsahu skutečností významných pro posouzení věci - rozsáhlé doplnění dokazování, neboť oba uvedení svědci měli být vyslechnuti pouze k „obvyklému postupu při vyřizování obdobných obchodních případů“ jako byl případ týkající se žalobkyně v souvislosti s vyskladněním zboží pro společnost Aircraft Industries, a. s. v červnu 2010. Kromě toho ani nešlo o případ, kdy by ke skutečnosti, která měla být výslechy svědků J. P. a P. P. prokázána, nebylo před soudem prvního stupně provedeno žádné dokazování nebo kdy by k ní bylo provedeno jen zcela nedostatečné dokazování, neboť k této skutečnosti bylo soudem prvního stupně provedeno dokazování, a to důkazy způsobilými ji objasnit (zejména výslechy svědků E. M., L. J., T. K.a M. H. a výslechy žalobkyně a člena představenstva žalovaného Ing. V. N.). Podmínky pro to, aby doplnění dokazování výslechy uvedených svědků nemuselo být provedeno v odvolacím řízení a aby rozhodnutí soudu prvního stupně mohlo být z důvodu neprovedení těchto důkazů zrušeno odvolacím soudem podle ustanovení , proto v posuzovaném případě nebyly – jak vyplývá z výše uvedeného – splněny. Tyto podmínky nebyly splněny ani ve vztahu k důkazu „obsahem trestního spisu“, neboť provedení tohoto důkazu nenavrhl žádný z účastníků. Měl-li odvolací soud za to, že uvedený důkaz, který vyplývá z obsahu spisu, má být proveden, neboť je potřebný ke zjištění skutkového stavu, bylo na něm, aby tak učinil – v souladu s ustanovením – sám.

Vytýká-li odvolací soud soudu prvního stupně, že v souvislosti s vyskladněním leteckých přístrojů pro společnost Aircraft Industries, a. s. v červnu 2010 neprovedl žádné dokazování v tom směru, zda „byl dán zákaz provedení akceptace objednávky, vyskladnění a dodání zboží“, přehlíží, že účastníci k této skutečnosti žádné důkazy nenavrhli. Měl-li za to, že účastníci nebo některý z nich v tomto směru nesplnili povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení ( věta první ), měl postupovat podle ustanovení

Dovolací soud nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že rozsudek soudu prvního stupně je – vzhledem k tomu, že soud prvního stupně „své rozhodnutí neodůvodnil podle ustanovení a 157 “ a že „jeho skutkové i právní závěry jsou rozporuplné a nepřesvědčivé“ - nepřezkoumatelný [ ]. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 100 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013). V posuzovaném případě odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně – i přes jeho nedostatky vytýkané odvolacím soudem – vytvářelo dostatečnou oporu k tomu, aby žalobkyně mohla v odvolání proti němu uplatnit odvolací důvody uvedené v ustanovení , a proto nelze pokládat tento rozsudek za nepřezkoumatelný.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Vzhledem k tomu, že nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky toto usnesení zrušil ( ) a věc vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( a část první věty za středníkem a věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2015

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu