Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 53/2014

30 Cdo 53/2014

U S N E S E N Í

Českého inkasního kapitálu, a. s.

M. Š.

, t. č. PL B., P., zastoupenému JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, pro částku 91.200,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 13. června 2013, č. j. -78, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 25. ledna 2013, č.j. -53, jímž obvodní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Podle jeho názoru námitka povinného, že si žádné peníze nepůjčil, že je tedy nedluží a že byl pouze zneužit jeho odcizený občanský průkaz, měla být uplatněna v nalézacím řízení; v exekučním řízení již věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nelze.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „ustanovení “ s odůvodněním, že napadené „rozhodnutí ve věci samé má zásadní právní význam“, jelikož řeší právní otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, a že „dosavadní právní posouzení závažným způsobem porušuje jeho zájem a právo“.

Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle první věty ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 237a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

V usnesení z 25. září 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dovolacím soudem dosud nevyřešenou.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

V odůvodnění uvedeného judikátu pak Nejvyšší soud dále vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ).

Povinný, jenž zjevně vycházel z mylného předpokladu, že věc bude posouzena podle ve znění účinném do 31. prosince 2012 (viz jeho nesprávný odkaz na , tedy ustanovení, jež ve znění účinném od 1. ledna 2013 neobsahuje, stejně jako nezná dovolatelem užité pojmy „rozhodnutí ve věci samé“ /nyní je dovolání přípustné proti „každému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí“/ ani „zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu“), však v dovolání neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti podle ve znění účinném od 1. ledna 2013.Netvrdil ani existenci čtvrtého druhu přípustnosti dovolání, tedy že by určitá (a která) právní otázka byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nýbrž námitkou, že „si žádné peníze nepůjčil,“ se omezil pouze na nepřípustnou kritiku věcné nesprávnosti vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je však exekuční soud vázán a z nějž je povinen vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod poř. č. 4); Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první , aniž ve věci nařídil jednání ( ), odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. února 2015

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu