Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5458/2014

30 Cdo 5458/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v exekuční věci oprávněné společnosti MATE SLOVAKIA, spol. s r. o. se sídlem v Bratislavě, Záruby 6, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 31448682, zastoupené JUDr. Květoslavem Hlínou, advokátem se sídlem v Přerově, Čechova 2, proti povinnému K. Ch., zastoupenému JUDr. Lubomírem Svátkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Švehlova 1900, pro 2.591.267,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 30. září 2013, č.j. -300, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud (v dovoláním napadené části, t.j. ve II. odstavci svého usnesení) potvrdil usnesení z 12. března 2013, č. j. -276, jímž okresní soud (kromě jiného) zamítl návrh povinného na odklad exekuce (výrok II. usnesení okresního soudu) a řízení o jeho návrhu na zastavení exekuce podle ve spojení s ustanovením pro překážku věci rozsouzené zastavil (jeho výrok III.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jež má za přípustné s odůvodněním, že „dovolací soud má vyřešit otázku, zda se soud může vypořádat s námitkami povinného, pokud se soud v jiném řízení s těmito námitkami vypořádal, avšak předmětný spis není rozhodujícímu soudu aktuálně v důsledku jeho předložení dovolacímu soudu k dispozici a tento soud převzal právní názor o předmětných otázkách rozhodujícího soudu.“ Za otázku hmotného práva, kterou má dovolací soud vyřešit, považuje povinný otázku, „zda dovolání podané proti exekučnímu titulu může mít za následek (podle dovolatelova názoru v souzené věci má) důvodné očekávání, že exekuce bude zastavena, a tedy zda je namístě exekuci do skončení dovolacího řízení přerušit.“ Dovolatel zdůrazňuje, že v řízení nebyly provedeny všechny důkazy navržené jím ke tvrzení, že podstatnou část dlužné částky jeho společnost bance splatila.

Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle první věty ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 237a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

V usnesení z 25. září 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dovolacím soudem dosud nevyřešenou.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

V odůvodnění uvedeného judikátu pak Nejvyšší soud dále vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ).

Povinný však v dovolání neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti podle ve znění účinném od 1. ledna 2013.Za vymezení přípustnosti dovolání nelze považovat pouhou formulaci, že Nejvyšší soud má vyřešit určitou otázku (aniž by bylo tvrzeno, že jde o otázku dosud nevyřešenou či otázku, při jejímž řešení se má dovolací soud od své praxe odchýlit, nebo otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od judikatury soudu dovolacího), nehledě na to, že dovolatelem nastíněnou otázku, „zda se soud může vypořádat .....“, ani nelze kvalifikovat jako otázku právní, tedy otázku (ne)správné aplikace či interpretace (zde procesního) práva. Netvrdil ani existenci čtvrtého druhu přípustnosti dovolání, tedy že by určitá (a která) právní otázka byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Námitkou, že „v řízení nebyly provedeny všechny důkazy navržené jím ke tvrzení, že podstatnou část dlužné částky jeho společnost bance splatila,“ povinný ve skutečnosti neuplatňuje (za účinnosti současné právní úpravy jediný, viz ) právem aprobovaný dovolací důvod, nýbrž vytýká vadu řízení, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1919 s.) Případná existence takové vady však od 1. ledna 2013 samostatným dovolacím důvodem není (srov. ustanovení in fine , podle nějž k takové vadě soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné; o takový případ však v souzené věci (viz výše) nejde. K námitce týkající se odkladu exekuce (viz třetí odstavec druhé strany dovolání) Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že – jak plyne z ustanovení – dovolání podle ve věcech odkladu provedení exekuce přípustné není, a k námitce nutnosti přerušení řízení (pátý odstavec téže strany dovolání), že to je pro exekuční řízení výslovně zapovězeno ustanovením

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle věty první , aniž ve věci nařídil jednání ( ), odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. února 2015

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu