Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 11/2015

29 Cdo 11/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Heleny Myškové v právní žalobce FORSET COLLECT LIMITED, se sídlem Nicosia, Agiou Nikolaou, 67-69, Flat/Office 103, Egkomi, P.C. 2408, Kyperská republika, reg. č. HE 265667, zastoupeného JUDr. Terezou Novobílskou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing.R. C., zastoupenému Mgr. Petrem Drapákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 1932/3, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2014, č. j. -126, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. března 2014, č. j. -126, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 29. ledna 2013, č. j. -56, jímž Městský soud v Praze ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 11. listopadu 2011, č. j. -13, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 78.510,20 Kč se 6% úrokem od 15. října 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 261,70 Kč a náklady řízení.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, přičemž důvod přípustnosti dovolání vymezil tak, že „napadený rozsudek je rozsudkem soudu odvolacího, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, dovolání je proti němu přípustné dle a n., kdy máme za to, že tato otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“.

Podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „ “), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“).

V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že:

„Dovolací námitka, že ‚vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak’, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.

Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že ‚dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak’, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“.

K tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ) a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. , ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. a ze dne 24. června 2014, sp. zn. .

Příslušná pasáž dovolání ve světle výše uvedeného zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech (zástupcem žalovaného sepsaného) dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska). Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ještě doplňuje, že předpoklady přípustnosti dovolání dovolatel nevymezil ani ve svém (zástupcem nepodepsaném) podání (dovolání) ze dne 21. května 2014 (č. l. 134 až 145).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení věty první , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí obsahovat odůvodnění (srov. ustanovení věty poslední ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. února 2015

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu