Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 210/2015

29 Cdo 210/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobce Ing. J. V., zastoupeného Mgr. Tomášem Veselským, advokátem, se sídlem v Ostravě, Korunní 1077/31, PSČ 709 01, proti žalovanému P. Š., zastoupenému JUDr. Janem Hájkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, PSČ 400 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2013, č. j. -93, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 19. listopadu 2013, č. j. -93, potvrdil rozsudek ze dne 9. srpna 2012, č. j. -29, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 1. února 2012, č. j. -10, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 300.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.000,- Kč a náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání a důvod přípustnosti dovolání vymezil tak, že „odvolací soud se svým rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a dovoláním napadené rozhodnutí na vyřešení těchto otázek závisí, přičemž tu není žádná okolnost, která by činila dovolání nepřípustným“.

Podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „ “), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“).

V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že:

„Dovolací námitka, že ‚vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak’, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.

Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že ‚dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak’, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“.

K tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ) a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. , ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. a ze dne 24. června 2014, sp. zn. .

Příslušná pasáž dovolání ve světle výše uvedeného zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení věty první , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Nad rámec shora uvedeného, Nejvyšší soud doplňuje, že argumentem, podle něhož mu nebylo umožněno účastnit se osobně jednání odvolacího soudu, dovolatel uplatňuje (jen) tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení , která ale způsobilým dovolacím důvodem (srov. ustanovení ) není (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost). Přitom ke zmatečnostním vadám, jakož i k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout toliko v případě, že je dovolání přípustné ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí obsahovat odůvodnění (srov. ustanovení věty poslední ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. února 2015

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu