Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 63/2015

33 Cdo 63/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. K. N., zastoupeného JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem se sídlem v Drnovicích, Kuzina 169, proti žalovanému J. R., o zaplacení 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 15. května 2014, č. j. -125, takto:

I. Dovolání seodmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 3. července 2013, č. j. -77, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 1.000.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 15. května 2014, č. j. -125, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 , dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobce spatřuje přípustnost dovolání v tom, že otázky - „zda, pokud se ukáže, že prohlášení, že subjekt převzal peněžní prostředky v určitý den, je v podrobnostech nepřesné, je třeba vnímat jako nepravdivé celé prohlášení“, a - „zda je ve smlouvě třeba výslovně uvést, že se dosavadní závazek mění, když tato skutečnost vyplývá z obsahu závazku a z úmyslu stran (zda lze uzavřené smlouvě přiznat právní účinky dohody o změně závazkového vztahu, i když je formulována jako samostatná smlouva)“,

na nichž je podle něho rozhodnutí odvolacího soudu založeno, dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Dále namítá, že otázku rozložení důkazního břemene v případě vznesení námitky promlčení řešil odvolací soud odchylně od závěrů, které Nejvyšší soudu přijal v rozsudku ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. .

Dovolací námitky nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž odvolacímu soudu je vytýkána nesprávnost, popř. neúplnost, skutkových zjištění, na nichž je právní posouzení věci založeno. První dvě formulované otázky žalobce zakládá na vlastní skutkové verzi. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že v řízení bylo prokázáno, že dne 23. 10. 2008 s žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce, na jejímž základě byl předmět půjčky (žalobou požadovaná částka 1.000.000,- Kč) předán. Vytýká odvolací soudu, že nevzal náležitě v úvahu, že žalovaný ve smlouvě svým podpisem potvrdil, že předmět půjčky převzal a že nesprávně vyložil vůli účastníků, která směřovala k úpravě jejich závazkových vztahů založených ústními smlouvami o půjčce.

Žalobce v prvé řadě pomíjí, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz ), jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Dále pak přehlíží, že uplatněním dovolacího důvodu podle není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud (odvolací soud skutkově uzavřel, že žalobce v řízení neprokázal, že žalovanému finanční částku 1.000.000,- Kč jako půjčku skutečně předal). Argumentuje-li žalobce v dovolání nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci, tedy z jeho skutkové verze, že žalovanému půjčil 1.000.000,- Kč, musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že žalovaný nesplnil ve smlouvě z 23. 10. 2008 sjednanou povinnost vrátit mu půjčku do 31. 12. 2009. Je tudíž zřejmé, že žalobce v tomto směru v dovolání neuplatnil způsobilý dovolací důvod, neboť správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného, než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení zpochybnit a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Otázkou, při jejímž řešení se měl odvolací soud podle názoru dovolatele odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (tj. rozložením důkazního břemene v případě vznesení námitky promlčení), se Nejvyšší soud pro nadbytečnost nezabýval, neboť odvolací soud posoudil jako promlčené pouze právo žalobce na zaplacení částky 15.000,- Kč (k tomu srov. ); vzal totiž za prokázané, že žalobce předal (poukázal ze svého účtu u České spořitelny, a.s.) žalovanému pouze 15.000,- Kč a nikoliv tvrzený obnos 1.000.000,- Kč. Navíc i v případě této dovolací námitky žalobce primárně brojí proti skutkovému závěru odvolacího soudu dovozujícímu, že splatnost (původních) půjček poskytovaných podle ústních smluv v letech 2007 a 2008 nebyla sjednána. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že splatnost půjčky byla sjednána smlouvou z 23. 10. 2009.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2015

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu