Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3769/2014

21 Cdo 3769/2014

U S N E S E N Í

PhDr. D. K.

1) E. L.

,

2) Mgr. A. M.

, oběma zastoupeným JUDr. Janem Luhanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova č. 1250, a

3) I. K.

, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2013, č.j. -179, ve znění opravného usnesení ze dne 21. ledna 2014, č.j. -197, takto:

I. Dovolání žalovaných 1) a 2)

se

odmítá

.

II. Žalované 1) a 2)

jsou povinny

společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Boženy Hokeové, advokátky se sídlem v Praze 4, Doudlebská č. 1046/8; ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3)

se

žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

nepřiznává.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.3.2013, č.j. -179, ve znění opravného usnesení ze dne 21.1.2014, č.j. -197, není podle ustanovení , , ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen „ “), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)] přípustné, jelikož rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce nedůvodnosti vydědění žalobkyně zůstavitelem Ing. V. L. podle a písm. b) obč. zák. (ve znění účinném do 31.12.2013) srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2001, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2007, sp. zn. ; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.7.2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.11.2009, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.10.2014, sp. zn. ] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. K podání dovolatelky ze dne 25.11.2013 dovolací soud nepřihlédl, neboť jím bylo dovolání doplněno v rozporu s ustanovením

Námitka dovolatelek týkající se vázanosti odvolacího soudu nálezem Ústavního soudu ze dne 7.11.2012, sp. zn. , není důvodná, neboť Ústavní soud se ve zmiňovaném nálezu zabýval otázkou aplikace ustanovení § 469a odst. 2 obč. zák. (ve znění do 31.12.2013), jež na daný případ nedopadá, a proto z jeho právních názorů nelze činit pro projednávanou věc jakékoliv závěry. Pokud žalované 1) a 2) namítají porušení práva na spravedlivý proces, pak přehlíží skutečnost, že právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci bez dalšího.

V části, v níž dovolatelky uplatnily jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení (vznáší-li výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkového závěru, které byly pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, když namítají, že „jednání žalobkyně vůči zůstaviteli trvale překračovalo zásady společenské slušnosti“, proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, namítají-li, že se „odvolací soud nevypořádal s obsahem dopisu žalobkyně zůstaviteli“ apod., a uplatňují-li vady řízení, např. že „odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nesplňuje náležitosti uvedené v ust. “), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky, jimiž dovolatelky uplatňují zmatečnostní vadu podle [namítají-li, že odvolací soud je nesprávným postupem při jednání ze dne 7.3.2013 „zbavil možnosti jednat před soudem“], neboť v této části rovněž neuplatňují dovolací důvod podle Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení , a b) a přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení věty druhé - jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Uvedený předpoklad v projednávané věci však naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení přípustné.

Poukazují-li dovolatelky na účinný od 1.1.2014 a v něm široce koncipovanou zásadu autonomie vůle zůstavitele, pak neberou náležitě v úvahu, že zůstavitel zemřel před účinností nového ObčZ, a že při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. Navíc posouzení otázky, zda skutečnou vůlí zůstavitele bylo vydědit žalobkyni, nebylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující (tato otázka nebyla žádným z účastníků zpochybněna).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku odvolacího soudu (ve znění opravného usnesení) podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2015

JUDr. Roman Fiala předseda senátu