Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3600/2014

33 Cdo 3600/2014

U S N E S E N Í

J. Č.

, a b)

H. Č. R.

, zastoupených Mgr. Bohumilem Petrů, advokátem se sídlem v Praze 5, Zborovská 716/27, proti žalované

BERGER BOHEMIA a.s.

se sídlem v Plzni, Klatovská 410 (identifikační číslo osoby 45357269), zastoupené JUDr. Markem Görgesem, advokátem se sídlem v Plzni, Žižkova 1737/52, o 505.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2014, č.j. -95, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 21. 11. 2013, č.j. -67, jímž Okresní soud Plzeň - město uložil žalované zaplatit žalobcům 505.500,- Kč s 7,05% úroky z prodlení ročně od 8. 5. 2013 do zaplacení a na nákladech řízení 103.891,67 Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že ujednání o smluvní pokutě, která zajišťovala splnění povinností žalované vymezených v dohodě o narovnání z 29. 6. 2011, je platné, neboť její výše se nepříčí dobrým mravům ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“), a že uplatnění požadavku na její zaplacení v plné výši nepředstavuje výkon práva žalobců v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.). Dohoda o vypořádání vad z 19. 6. 2012, jíž účastníci narovnali sporná práva týkající se specifikovaných závad bytu, se podle odvolacího soudu povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu nedotkla.

V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu, žalovaná – oproti svému mínění – nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , dále jen „ “). Argumentace obsažená v dovolání není podřaditelná dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci ( , 3 ); žalovaná nezpochybnila (právní) závěry o platnosti ujednání smluvní pokuty s ohledem na její výši, o tom, že výkon práva žalobců není v rozporu s dobrými mravy, a výslovně se ztotožnila se závěrem, podle něhož dohoda o vypořádání vad z 19. 6. 2012 je platnou dohodou o narovnání ve smyslu a násl. obč. zák. Dovoláním vytýká nesprávnost (neúplnost) skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr o její povinnosti zaplatit žalobcům smluvní pokutu za porušení závazku „na své náklady zajistit zhotovení a položení nové dřevěné podlahy v pokoji přiléhajícím k terase, a to totožné podlahy, jako byla zničena následkem odstranění vady, tedy podlahy od společnosti LUKOR s.r.o.“

Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že se žalovaná (zhotovitelka) – kromě jiného – zavázala nejpozději do 18. 7. 2011 „na své náklady zajistit zhotovení a položení nové dřevěné podlahy v pokoji přiléhajícím k terase, a to totožné podlahy, jako byla zničena následkem odstranění vady, tedy podlahy od společnosti LUKOR s.r.o.“ V případě nesplnění této, jakož i jiné povinnosti specifikované v dohodě z 29. 6. 2011, se zavázala zaplatit žalobcům smluvní pokutu, jejíž výši účastníci sjednali částkou 1.500,- Kč za každý den prodlení. Žalovaná zhotovení a položení nové podlahy ve stanovené době nezajistila, ale žalobci přesto byt i s neodstraněnými vadami 19. 6. 2012 převzali s tím, že podle dohody z téhož dne pokládají strany „veškeré povinnosti zhotovitele, jejichž nesplnění je dle dohody o narovnání ze dne 29. 6. 2011 sankcionováno smluvní pokutou“, za splněné.

Oproti odvolacímu soudu žalovaná prosazuje, že vůlí účastníků při uzavření smlouvy z 29. 6. 2011 bylo sankcionovat smluvní pokutou eventuální „naprostou pasivitu“ zhotovitelky ve vztahu ke všem vymezeným povinnostem, takže právo na její zaplacení bylo spjato jen s prodlením se splněním všech povinností. Cílem dohody z 19. 6. 2012 bylo úplné a konečné vypořádání veškerých (sporných nebo pochybných) nároků žalobců souvisejících s vadami podle předávacího protokolu, jejichž existence by byla důvodem nepřevzetí bytu; dohoda o narovnání tedy zahrnuje – i když to výslovně v jejím textu uvedeno není – i právo žalobců na smluvní pokutu (nárok „přímo či odvozeně související s vadami“). O tom, že šlo o tzv. generální narovnání, svědčí i to, že právo na smluvní pokutu žalobci uplatnili téměř rok po uzavření dohody.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož zjišťuje-li soud obsah smlouvy, tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., dospívá ke skutkovým zjištěním. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. ). Právní závěry odvolacího soudu žalovaná napadla procesně neregulérním způsobem, tedy na podkladě vlastní verze skutku. Platí však, že uplatnění způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového závěru (zde ohledně vůle smluvních stran projevené v dohodách o narovnání z 29. 6. 2011 a 19. 6. 2012), než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze – ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 – úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Namítá-li žalovaná, že se odvolací soud nevypořádal s jejími námitkami způsobem odpovídajícím ustanovení a že neprovedl jí navržené důkazy, opomíjí, že tím nenapadá žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné ( , věta druhá, ).

Dovolatelka sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k nákladovým výrokům však žádnou argumentaci nevznesla.

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle , věty první, odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. ledna 2015

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu