Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1379/2013

26 Cdo 1379/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně Ing. D. V., O., zastoupené JUDr. Dominikem Brůhou, advokátem se sídlem v Praze 3, Koněvova 54/1107,proti žalovanému Společenství domu č. p. 1230, 1231, 1232, 1233, Ostrava, Hrabůvka, se sídlem v Ostravě – Hrabůvce, F. Hajdy 1233/16, IČO 28624980, zastoupenému JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Matiční 730/3, o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. prosince 2012, č. j. -168, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Vrchního soudu v Olomouci (odvolací soud) ze dne 6. 12. 2012, č. j. -168, jímž potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 7. 6. 2012, č. j. -120 (po té, co jeho předchozí rozhodnutí ze dne 20. 9. 2011, č. j. -44, kterým žalobě vyhověl, usnesením ze dne 12. 1. 2012, č. j. -66, odvolací soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení), kterým zamítl žalobu, jíž se žalobkyně spolu s Ing. J. H. (žalobce a/) a s Z. B. (žalobce c/) domáhala vyslovení neplatnosti bodu 3. a 4. usnesení shromáždění žalovaného ze dne 26. 8. 2010, a rozhodl o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci měli aktivní legitimaci k podání žaloby, neboť podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (na níž odkázal) se ochrany vlastnictví věci ve společném jmění manželů může domáhat i jen jeden z manželů, jejich žaloba však nebyla důvodná. Pod bodem 3. usnesení bylo rozhodnuto o stavebních úpravách a opravách společných částí domu, jimiž se nemění vnitřní uspořádání domu a zároveň velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu, proto k jeho přijetí postačoval podle ustanovení věta druhá , o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ZVB“), souhlas ¾ většiny všech vlastníků jednotek (jehož bylo v daném případě dosaženo), aplikace ustanovení ZVB nebyla na místě. Pod bodem 4. usnesení pak nebylo rozhodnuto o důležité záležitosti ( ZVB), neboť nebylo rozhodováno o výměně oken, ale jen způsobu jejího financování. I s přijetím této části rozhodnutí souhlasila více než ¾ většina vlastníků jednotek.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále též jen „ ”). Předmětem přezkumné činnosti dovolací soudu bylo pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, je proto relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle (odvolací soud sice rozsudek soudu prvního stupně „potvrdil“, po obsahové stránce však práva a povinnosti v právních vztazích účastníků posoudil jinak), je však zjevně bezdůvodné, a proto ho dovolací soud odmítl podle ustanovení

Otázkou, kdy jsou okna a lodžie součástí jednotky a kdy společnými částmi budovy, se již Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zabýval (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 1. 8. 2014, sp. zn. ) a dospěl k závěru, že vždy záleží na tom, zda je vlastník v prohlášení podle § 4 ZVB vymezí jako součást jednotky či jako společnou část budovy. Nebude-li prohlášení vlastníka podle § 4 ZVB obsahovat takovéto určení, pak budou patřit ke společné části budovy (domu) i lodžie a okna přístupná jen z jediné jednotky jako součást vnějšího pláště domu. Rozhodlo-li shromáždění o rekonstrukci a stavebních úpravách oken a lodžií, které nebyly v prohlášení vlastníka vymezeny jako součást jednotky (smlouva o „převodu družstevního bytu do vlastnictví“ žalobkyně není pro závěr, zda jsou okna /lodžie/ součástí jednotky, významná, neboť pouze v prohlášení podle § 4 ZVB určuje vlastník budovy prostorově vymezené části budovy, které se stanou za podmínek stanovených ZVB a v souladu se stavebním určením bytovými jednotkami - § 2 písm. h/, a společnými částmi domu - § 2 písm. g/), pak se při jejich rekonstrukci a opravách nepoužije ustanovení § 13 odst. 3 ZVB, které upravuje práva a povinnosti vlastníka při úpravách jeho jednotky, ale ustanovení § 11 odst. 5 ZVB a nemohou obstát ani námitky dovolatelky, že byla-li takováto oprava financována z fondu oprav společenství vlastníků, byly finanční prostředky vynaloženy na majetek ve výlučném vlastnictví jednotlivých vlastníků jednotek.

Nejvyšší soud ani nezjistil ( věty druhé ), že by řízení bylo postiženo zmatečnostními vadami ( , a b/ a ), nebo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) - odvolací soud nedospěl ohledně skutečností významných pro právní posouzení věci k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně a nejde ani o překvapivé rozhodnutí, neboť poučovací povinnost ( ) se uplatní jen v případě, že z jiného „možného“ hmotněprávního posouzení věci vyplývá potřeba doplnit rozhodná tvrzení, a proto dovolání odmítl ( ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a a o skutečnost, že žalovanému podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. prosince 2014

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu