Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2609/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců d)Mgr. M. K. a e)Ing. R K., zastoupených Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2014, č. j. - 260, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 1. 2014, č. j. – 241, kterým Městský soud v Brně zastavil řízení ve věci zadostiučinění žalobkyně a) ve výši 6.464.000,- Kč s příslušenstvím dle , 2 a 5 , (dále jen „). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení v obou stupních.

Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. ), dále jen „“, dovolání žalobců odmítl jako nepřípustné.

V otázce právního nástupnictví v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu ustanovení , o odpovědnosti státu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „“), odvolací soud vyšel z předpokladu, že tento nárok je nárokem osobní povahy, který může uplatnit pouze poškozený účastník nepřiměřeně dlouhého řízení a jeho smrtí tento nárok zaniká, neboť z povahy věci nepřechází na dědice. Odvolací soud tak shledal, že v soudním řízení nelze ve vztahu žalobkyně a) a žalované pokračovat a musí být zastaveno.

Tento závěr odvolacího soudu žalobci zpochybňují a tvrdí, že jsou právními nástupci žalobkyně a) z původního (posuzovaného) řízení (odkazují na řízení u Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. ) a v tomto řízení se domáhají přiměřeného zadostiučinění.

Dovolací soud k této námitce dovolatelů uvádí, že nemůže založit přípustnost dovolání, neboť směřuje proti skutkovým zjištěním, podle kterých dovolatelé nebyli účastníky posuzovaného řízení a není tak způsobilým dovolacím důvodem ( ).

Dovolatelé dále navrhují, aby se Nejvyšší soud odchýlil od dosavadní judikatury v otázce osobního charakteru nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu ustanovení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. ). Namítají, že výklad soudu o tom, že v řízeních, v nichž se jedná o odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, jde o kompenzaci za zásah do osobnostních práv poškozených v širším slova smyslu, je „účelový, zakládající nespravedlnost až nemorálnost“.

I přes tuto argumentaci žalobců setrvává Nejvyšší soud na názoru, že nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky řízení byl v rozhodné době (tj. do konce roku 2013) nárokem osobní povahy, který může uplatnit pouze poškozený účastník nepřiměřeně dlouhého řízení a jeho smrtí tento nárok zaniká. Svojí povahou je velmi úzce spjat s postiženou fyzickou osobou a má za účel formou konstatování porušení práva a popřípadě přiměřeným finančním obnosem zmírnit nemajetkovou újmu způsobenou účastníkovi řízení nesprávným úředním postupem. Obdobně jako u § 13 odst. 2 obč. zák. tak nemůže po smrti fyzické osoby již plnit svůj účel. Přiznává-li Evropský soud pro lidská práva právním nástupcům stěžovatele aktivní legitimaci (locus standi) k pokračování v řízení před ním, jak na to poukazují dovolatelé, děje se tak výhradně na základě jeho procesního postupu a nejsou tím zakládány hmotněprávní nároky, které vnitrostátní právo nezná (například dědění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 90/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. .

Procesním důsledkem výše uvedeného je, že zemře-li v průběhu soudního řízení fyzická osoba, která takové právo uplatnila, musí být řízení podle zastaveno, neboť vzhledem k povaze věci (zánik práva vázaného na konkrétní osobu), nelze v soudním řízení pokračovat s dědici zemřelého.

Jelikož dovolatelé podali dovolání proti všem výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání do výroku, jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, nemá zákonem stanovené náležitosti. Dovolatelé nevymezují, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání do tohoto výroku (srov. ustanovení a ustanovení až ). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Chybí-li, Nejvyššímu soudu nezbývá, než dovolání odmítnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , dostupným z nalus.usoud.cz).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2014

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu